Dravec je pro mě překvapením. Přestože jsem se nejdřív trochu bál a nechtělo se mi do něj, ve výsledku to bylo opravdu příjemné a tajemné čtení vyzývající k zamyšlení. Nicneříkající realita vyšší společnosti spojená se smutkem v kontrastu surrealistického světa příběhů. Popravdě až do setkání Dravce a Spisovatele jsem nějak neviděl větší metaforičnost a myslel si spíš na hezké vyprávění. Později po rituálu s kartami to ale nabírá velké obrátky a světy se protnou. Na můj vkus tam ale je motivů možná až moc. Příšery a korupce, posednutí zlem a ovládnutí mocí. Celé to tak nějak symbolizuje moderní politiku, jak pak sám autor explicitně říká, ale jak mi to sedí k fantazijnímu příběhu o vyvolání mrtvé ženy, to už nevím. Ale je hezké vyobrazit, že politici berou úspěchy za práci jiných a pak se nechávají korumpovat za cenu vykořisťování spodiny. Celkově je to opravdu hezká kniha, které sluší velký formát, i když čtení je krátké a rychle uteče. Kresba je super, a to od trošku střízlivější kresby světa spisovatele, přes snový svět dravce, až po opravdu hodně abstraktní vyobrazení sexuality a chtíče apod. Finální rozuzlení ale klasicky otevřené a nic moc, i když nechává vážně velký prostor pro vlastní domyšlení, což se mi asi docela líbí.

Metafyzikální cesta, minimalistická i hluboká, surreálná, špinavá i čistá, s vrstvením dějových linií. Dave McKean opět čaruje, se štětcem, i s narativem. A člověka to trochu přiměje se zastavit a zamyslet nad krásou dravců.