Bože, toto bude ťažké. Ja vlastne vôbec netuším, čo si mám o Taxidermistovej milenke (mimochodom, skvelý názov) myslieť. Páčila sa mi? Mnohé aspekty z nej dozaista áno. Polly Hall je autorka, u ktorej je skvelé, že nám ju Golden Dog predstavil. Máme dočinenia so spisovateľkou (áno, nebál by som sa použiť toto silné slovo), ktorá zjavne vie písať. Jej štýl je vskutku jedinečný, krásny a poetický. Pritom paradoxne píše o hnusných veciach. Píše o nich ale natoľko povznášajúco, že vám možno až vo finále docvakne, aké nechutné to de facto celé bolo. Originálne je už to, že nemáme dočinenia s bežnou formou rozprávania (ich, er), ale skôr ako keby sme čítali list milenky milencovi. Ono je to tak trochu nuda, ale zároveň pekná nuda, ktorej kožu do značnej miery zachraňuje špecifický jazyk. Netuším, či Taxidermistova milenka je alebo nie je horor. Asi je. Ale možno aj nie je. Ktovie. Teoreticky je to jedno. Dôležité je samozrejme to, či je príbeh dobrý alebo nie. No a to práve neviem. Pretože rozprávanie je natoľko snové a hypnotické, že príbeh odsúva v podstate na vedľajšiu koľaj. Dej tu je, ale je napísaný tak hmlisto (?), že nepracuje ani tak váš mozog, ako skôr vaše pocity. Je to tak dobre? Je to tak zle? Dá sa to vôbec rozseknúť? Je treba to rozseknúť? Proste, príbeh až taký dobrý asi nie je. Lenže atmosféra je. Takže čo? Takže fakt netuším. Ale dávam 4*, čo sa v danom kontexte môže javiť ako alibistické (či skôr ako prejav bezradnosti?), ale proste je výborné, že sa Polly dostala konečne na náš trh a je to zas niečo úplne iné, než na čo sme bežne zvyknutí + palec (alebo krídlo... alebo čo) hore za vymaznanú výtvarnú stránku (skvelá obálka, záložka) a za medailónik a krátky rozhovor s autorkou.

Já jsem se té knihy bál, zda mi sedne, ale přesto jsem se do ní vrhnul. Setkáváme se s příjemným stylem psaní, které dodávalo vám pocit, že čtěte vzpomínky z minulosti. Taxidermistova milenka.. co si budeme, taxidermie mě neskutečně uchvacuje. Je to něco, co ne každý může dělat i kvůli psychické pohodě. V knize sledujeme ženu jménem Scarlett, která pozná jednou události taxidermistu Henryho. Oba se do sebe zamilují. Klasická taxidermie už není tak zábavná, tudíž Henry přesedlá na hybridní taxidermii a tvoří dokonalé vycpávky různých zvířat do sebe, až vytvoří nový druh zvířete, akorát, že není živé, ale duše ve vycpaných tvorech přetrvává. Například vám představím Vralíka, spojení králíka s vránou. Do děje vstupuje i rival Henryho, který rovněž dělá hybridní taxidermii, Felix. V příběhu se také setkáváme s Rhettem, který mi od první chvilky, kdy se objevil nesedl, ovšem ke konci se to už s ním dalo. O jeho přítelkyni z Rumunska se nemusím ani zmiňovat, byla tam jen na pár stran. Kniha se skvěle svižně čte a máte pocit, že jste součástí děje a stojíte po boku Scarlett a vidíte oné vycpané tvory. Co se týče konce knihy, tak z toho mi mrazí v zádech doteď, ovšem stále si stojím za tím, že to co se stálo ze Scarlett či jak dopadla.. to mi přišlo geniální.. on miloval tak moc.. byl Henry prostě chytrý. To co dělal i za hybridní stvoření.. sakra, kdyby se pořádala výstava jako v knize, jistě bych se šel podívat. Může to znít nechutně, ale já to beru jako geniální umění. Autorka skvěle nastínila prostředí Anglického venkova. Tahle kniha se řadí čestně mezi mé nejoblíbenější knihy z GD. Absolutně bezpochyb úžasná kniha!