Na Vlhošť jsem poprvé narazil v Urbanově Hastrmanovi a jeho atmosféra mě uchvátila. Ostatně i Václav Cílek tento román v knize zmiňuje jako jeden z mála uměleckých počinů, který byl Vlhoštěm a jeho okolím inspirován a navíc odpovídá duchu místa. (Pořád mám trochu problémy s TÍM Vlhoštěm. Nevím proč, myslel jsem, že je TA.) Samotná kniha je složená vlastně ze dvou částí. V té první podává Jiří Adamovič geologický popis místa. Pro neodborníka je tato část hůř čitelná, ale i tak podává zajímavou historii horotvorných procesů, z kterých hora vzešla a které jí daly dnešní podobu. Ve druhé části se Václav Cílek s etnografem Kamilem Podroužkem věnují širšímu okolí hory s rozmachem, který je pro Václava Cílka typický. Od vykopávek památek na mezolitické obyvatele, přes historické proměny osídlení, až k současným problémům s vodou a proměnou vegetace. To vše s přesahy do řady vědních oborů, jejichž poznatky svými úvahami (a občasným humorem) propojuje. Celkově jde o nesmírně zajímavou knihu, která měla pro mě pouze dvě drobné chybičky. První je přílišná odbornost první části, ale to je dáno mým nedostatečným vzděláním v oboru. Druhá výtka pak směřuje k některým fotografiím z doprovodné dokumentace, kde jsem občas nevěděl, co mám vidět.