Knihu "Pohled přes listy Bódhi" považuji za velmi vzácnou. Považuji ji za knihu, která byla psána pomalu, obezřetně a s takovou mírou osobního vkladu, že by ji autor mohl psát vlastní krví. Přesto, a to jsem si na knize velice cenil, si udržuje lehkost, otevřenost a srozumitelnost a neutíká do snových obrazů, které by mohly být srozumitelné jen autorovi samému. Schopnost udržet tuto rovnováhu jednoznačně vypovídá o autorské dovednosti a zralosti. Osobně v knize (zvláště pak v příbězích strýce Gautamy) nacházím cosi matně známého, zvláštně uklidňujícího a ubezpečujícího. A zároveň nového. Je to jako zavítat zpět na staré známé místo (na chalupě nebo v koruně stromu) a mít možnost v klidu a pohodlí reflektovat (spolu s Gautamou a jeho hosty) myšlenky a vlastní zkušenosti, které nás možná trápí, na jejichž rozuzlení si ovšem během všedního dne nedokážeme najít čas ani prostor. Pokud byl právě toto autorův záměr, pak jej jeho kniha plní velmi dobře. Jsem přesvědčený, že velkou roli v tomto úspěchu hraje i to, jakým způsobem autor pracuje s mýtickými prvky nadpřirozena (střídmě, s opatrností, ale zároveň s lehkou samozřejmostí) - čtenáři tímto velmi hladce zprostředkovává vzácnou perspektivu dítěte, snílka nebo mudrce.

Kniha, která při svém „filozofování“ neztrácí kouzlo vyprávění. Tak by se dala stručně charakterizovat štíhlá sbírka krátkých povídek, které jsou v první části kladeny za sebou samostatně, ve druhé pak tvoří různobarevné korálky na niti vyprávění o jistém nebeském klášteře. Nejde o klasickou fikci, povídky bychom spíše mohli označit za alegorické příběhy. Autor vynikajícím způsobem balancuje mezi reálnou a symbolickou rovinou vyprávění, čtenáře neustále vrhá do pochybností nad mírou „skutečnosti“ fiktivního příběhu. Náměty i náznaky reálií v jednotlivých příbězích dávají tušit inspiraci konkrétním dějinným časoprostorem, autor mu však vždy ponechává tak říkajíc rozmazané kontury. I přes svůj filozofický rozměr (a několik skutečně „filozofujících“ pasáží) jsou povídky čtivé, vyprávění je svižné. Čtenář na konci zůstává v hlubokém zadumání, nikoliv však zneklidňujícím a mysl obtěžkávajícím, nýbrž naopak stimulujícím. Kniha rozhodně není určena jen čtenářům–filozofům. Vřele doporučuji všem, kdo hledají látku ke kvalitnímu zamyšlení.