„Od téhle chvíle dělejte všechno po mně. Nenápadnost, obratnost, mlčení. Naše těla jsou liány.“ (Temná mračna, bílý závoj) Kniha druhá ze série Azimut obsahuje dvě povídky. „Temná mračna,bílý závoj“ z roku 2018 a o rok starší „Poslední zimní námrazy“. Jedná se o poslední dva svazky uzavřené pětidílné série. Komentáře k oboum povídkám najdete v sekci „Části děl“ u této knihy. Tvůrci zůstali stejní: scénář Wilfrid Lupano a kresba Jean-Baptiste Andréae. Tak že, co se týče kresby, očekávejte to, co bylo v prvním svazku. Citát: A teď, protože očividně přesně to se ode mě čeká, půjdu až na krev. Úplně na krev! (Temná mračna, bílý závoj) Co se týče scénáře, mám dojem, že volba slov a používaných výrazů tak trochu hraničí z výroky mistra Jodorowskyho. „Pohlavní přeborník“ vede. Ale což, možná to tomuto příběhu dodalo tu správnou vizáž a možná proto mně to také bavilo. Možná časem přehodnotím a přepíšu dějiny, ale zatím to nechám tak, jak to je. Dvanáctá hodina ještě neodbila. Na konci každé knihy opět najdeme Encyklopedii Chronopter. Tak že čtěte, ať vám ten čas neutíká tak rychle. Citát: Musela se stát nějaká chyba. Měl přece žít do konce času. „Tak to asi přišlo“. (Poslední zimní námrazy) Z těchto dvou příběhů jsem těžko, přetěžko určoval, který z nich je lepší. Zatím, co čas letěl já váhal, zda byl lepší první příběh a nebo ten druhý. Nakonec, ještě než „vyletěl ptáček“ jsem se rozhodl. První příběh je akčnější, vtipnější a mysterióznější. Ve druhém díle tohoto svazku mě překvapila jen Anachronda. Ano, ano, vězte mí pohlavní přeborníci. Temná mračna rozhodla a já ve skrytu duše víc fandil Manipu Le (i když její máma také není špatná partie) a Evženovo rozhodnutí. „ Zemřeme si v náručí, má lásko.“ Citát: Dohoda je jasná: Aby jste vy dlouho žila, musejí jiní umírat. A to rychle. (Poslední zimní námrazy)

Nečekal jsem, že se vše vysvětlí, ani, že vše bude dávat smysl, ale i tak jsem doufal v nějaký komplexnější závěr, kterým by tu jízdu, na kterou čtenář naskočí v první knize, navedl na nějaký cíl. A toho jsem se nedočkal. Celkově druhá kniha vyznívá hůře. Namísto fantaskních orgií s přehršlí nápadů a s laskavým humorem z první části tady máme zrychlenou cestu do hlubin duší některých hrdinů, která má ukázat důvody jejich jednání. Vše je najednou takové vážné, v okolí číhá válka a málokterá postava může říst, že je šťastná. Pořád to bylo fajn, kresba nádherná, ale po tom minulém namlsání to je prostě slabší odvar. I tak jsem moc rád, že u nás Azimut vyšel a mohu jen doporučit.