Sáru sleduju už od počátku jejího působení na Instagramu, kde dávala recepty a tipy na odlehčená jídla. Kdo by si nechtěl dát klasiku v odlehčené verzi, u které to chuťově ani nepoznáte, ale bude daleko hodnotnější z hlediska živin? Vyzkoušela jsem řadu jejích receptů, které mi opravdu chutnaly, a tak když vydala kuchařku, musela jsem ji mít. Ráda podporuji své oblíbené autory, ať už spisovatele nebo instagramery, a mám z toho vždy radost. Ještě větší radost jsem pak měla ze samotné kuchařky. Jsem ten typ, co fakt zbožňuje barevně sladěné věci, takže mé srdíčko zaplesalo, když jsem viděla, že každý typ receptů má svou barvu a ještě takovou boží pastelovou. A stejně tak mě mile překvapil samotný obsah. Věděla jsem, že můžu očekávat výborné recepty, ale dojem na mě udělalo i doplnění o vlastní příběh a tipy, jak bojovat s poruchou příjmu potravy. Myslím, že to chce odvahu a vždy jsem ráda, když se ve veřejném prostoru mluví o tématech duševního zdraví. Kéž by to dělalo více autorů podobných kuchařek.