Přiznávám, že dospělý Hellboy mne asi baví trošinku více a také mi v tomto svazku chyběly hlášky, na které od Hellboye už jsme zvyklí. Ale jinak spokojenost. Napětí a akce tu je požehnaně, graficky skvělé, dějově zajímavé, navíc upírská tématika mne dokáže nalákat k přečtení. Do toho hellboyovského univerza to zapadá skvěle. Jak nápade, tak pojetím, tak výtvarně, prostě klasika...

Na můj vkus to až příliš připomíná potřebu frančízy zaháčkovat nové zákazníky dokud jsou ještě maličcí. Nápad fajn, kresba super, ale scenáristické kvality jdou čistě na ruku zadání pana velkotovárníka. Logiku aby v tom jeden pohledal; když je potřeba zkratky, hned jich je po ruce šest a naopak se zcela opomíjí plynulá dějová kompozice. Přitom postava malého, věčně upovídaného Hellboye funguje parádně, ovšem všechny postavy okolo už vůbec. Na druhou stranu můžu být rád, že to dopadlo ještě takhle a dětské charaktery se nepromítly do všech protagonistů. „Chibi“ variantu bych nedal. Zápletka pak připomíná kombinaci King Konga, Vzhůru do oblak, Jurského parku a Draculy, to vše zpytlíkované na cirka sto stránkách (zbytek alba obsahují skici, ukázky, alternativní obálky a podobně). Že to působí přeplácaně na tak malém prostoru? To bohužel ano, podtrhnuté navíc – na Hellboye – nezvykle dětským stylem vyprávění. Jako proč ne, ale oblíbenou se tahle série u mne stala ze zcela jiných důvodů.