Jak z Golden Dogu Honzu Vojtíška už tak trošku znám, je mi úplně jasné, proč si na první jeho překladovou knihu vybral právě Městečko polských autorů. Městečko má totiž téma. A tou je slovanská mytologie a jedna z tamních nestvůr. Přitom na první dobrou byste to za žádných okolností neřekli. Začátek totiž je hodně civilní, čtivý. Postupem děje ale hlavní postavy dorazí do městečka Morwany, jehož zašlá sláva je cítit nejen ve vzduchu, ale i na čerstvě zvedlých chlupech nejen na rukou, ale i nohou. Postupem času převládá brutalita, sex, extrém. Mnohdy jsem si říkal, jestli ještě pořád čtu mytologický horor nebo sexuální horor. Nechutenství tu místy opravdu vládne a kdyby nebylo akčního závěru, asi bych i zvrátil. Takže už vidíte tu paralelu u Honzy Vojtíška? U jeho příběhů je to totiž často dost podobné. Ale stejně jako on, tak i Poláci zde mě dokázali svým námětem uhranout. A i proto si zaslouží jednoznačně pozornost.

Šťavnatý moderný horor z krajiny, o ktorej môžeme povedať všeličo, len nie to, že jej zástupcovia sú u nás často vydávaní (v rámci hororového žánru). Skvelá obálka, medailóniky oboch autorov a samozrejme samotný román rozprestierajúci sa na rozlohe 36O strán. Ale vôbec to nie je nuda. Priznám sa, že som čakal možno niečo trochu iné resp. prepracovanejšiu atmosféru „mestečka“ uprostred hlbokých európskych lesov. No príbeh každopádne plynie rýchlo, svižne a bez výrazných zastávok. Dialógy sú kvalitné a poteší sympatický ústredný pár (naopak u detektíva sa neviem zbaviť pocitu istej čiastočnej zbytočnosti). Dej sa uberá po nečakanej, nepredvídateľnej ceste. Hoci v strede jemne nudí, určite je to skvelý žánrový román. Povedal by som, že je na ňom dosť vidieť, že ho písali dvaja autori (viď. rozlietanosť medzi „staromódnym“ atmosférickým hororom a explicitnými sexuálno-násilnými scénami), ale mne to nevadilo. Koniec potešil. Naopak nepotešil spôsob, akým autori pracujú s mobilom. Najlepšie by asi bolo uchýliť sa k otrepanému klišé s absentujúcim signálom. Pomocou toho by sa Łukasz a Robert vyhli trojici absurdných telefonátov, vďaka ktorým by hrdinovia s trochou rafinovanosti a šikovnosti vedeli využiť kontakty z „vonkajšieho“ sveta, aby sa dorastali preč z lesov. Ale oni nie. Oni radšej všetky tri možnosti šialene prešustrujú. Každopádne, to sú len drobnosti. Výsledné pocity sú určite pozitívne. Viac poľských hororov a kto si myslí opak, na toho by asi bolo fajn poslať nejaké prastaré slovanské božstvo.