„Na chlápka, co měří přes dva metry a nosí pruhovaný triko lidi jen tak nezapomenou.“ „Hlavní myšlenkou bylo pokusit se vytvořit 24stránkový komiks během 24 hodin.“ Asi tak nějak vznikla tato kniha s názvem „Zatoulaní psi“. (I když jen za deset hodin a půlka příběhu) Vyzbrojen pitím, (osobně se přikláním k té whisky, když dělal v pankáčském klubu) skicákem a touhou, vytvořil Jeff Lemire, toto dílo. Upřímně? Je to hrozný! Ale i v hrůze se dá najít krása. Hlavně s vědomím, že ty čtenáři, bys pravděpodobně něco podobného ani nedokázal vymyslet, natož nakreslit. Tak že obrněn kávou, pivem a česnekem, jsem se do toho pustil. Citát: Je to hrůza, to vám tedy řeknu . . . „Rozmáchlé, tlusté a chaotické tahy“, ano, to mě také napadlo, ihned po dočtení předmluvy „Ten starý zatoulaný pes“, a po otočení na první stranu tohoto „komiksu“. Ano, i „ohromují hrůza“, když jsem to poprvé spatřil . . . ale pak jsem v tom našel ucházející krásu. Pravda, spíš ve scénáři, než v kresbě samotné, je ta síla příběhu. Ale když člověk skloubí scénář s kresbou . . . těžko pak hodnotit celek. Tak že pro mě spíš průměrný příběh. Citát: Chaotická kresba je jedna věc, ale přes chaotický lettering nejede vlak.

Autorova prvotina mě velice potěšila, a i když ještě není tak propracovaná, má v sobě drsné kouzlo a jistou dávku invence. Jednoduchý příběh v sobě nese brutalitu dnešního světa, v němž je člověk často vystaven situacím, kdy se ho nikdo na nic neptá a okolnosti převrátí jeho život úplně naruby. Byla jsem také ráda za autorovu předmluvu, kterou nám v kostce vylíčil své komiksové začátky.