Autorka nás nechá nahlížet do stavu duše, mysli a pocitů téměř osmdesátileté ženy. Jsem trapná svými myšlenkami (na muže, na sex, na domácnost, na současný svět)? Mají to tak i ostatní v mém věku? Nejsem divná? Zdánlivě stručné, přesto výstižné, pravdivé, až smutné. Mladé možná tato knížka moc neosloví, ale čím je člověk starší, tím více chápe, vnímá a vše přijímá. ("... stanu se vším zároveň")

Novela islandské autorky popisuje poslední životní fázi téměř osmdesátileté ženy. Ta se stále snaží prožívat svůj život tak, aby jí tolik neutíkal mezi prsty, aby úplně nerezignovala, i když je to těžké, protože zdraví už jí neslouží tak jako kdysi, její vrstevníci postupně umírají a ona sama moc nerozumí světu, v němž žije a na nějž se stále častěji dívá z okna svého bytu přes dvojité sklo. Přes pokročilý věk se seznámí s mužem, s nímž se chystá přestěhovat do společného bytu v pečovatelském domě, ale osud rozhodne jinak. Dvojité sklo zpracovává téma, které se mě osobně v posledních letech dotýká stále více a více téma stáří. Bohužel, bilance není příliš optimistická: ačkoli se snažíte sebevíc, na některé věci už zkrátka nestačíte a nakonec stejně zůstáváte se svými problémy a neduhy hlavně sami. A v tom pro mě tkví důležité sdělení připravme se na to, že stáří nebude lehké, že budeme osamělí, často i někomu na obtíž, a snažme se to pak všechno snášet s co největší grácií. Hodnocení: 4* z 5*