| Sam je holka světa jídel, ingrediencí a vaření absolutně neznalá, která jede na tábor vařit do kuchyně pro 50 lidí. Ovšem netuší, že největší potíže jí nebude působit vaření (i když i to bude velký oříšek), ale kluk, do kterého se naprosto zblázní, navíc když ještě nedávno byla zamilovaná do jiné holky. | Začnu tím pozitivním, protože toho bude opravdu málo. Kniha má krásnou obálku, mapku (úplně zbytečnou, ale je tam!) a díky formě vyprávění se četla rychle. Bavil mě ten vibe táborového prostředí, protože přesně to je můj rajón - na tábory jezdím odmalička, prošla jsem si tam od dítěte přes instruktora až po současnou pozici vedoucího a spoluorganizátora, takže jsem na to byla zvědavá a těšila se. Teď už přesně vím, jak se cítí skuteční doktoři, když koukají na lékařské seriály. Stupidita a nereálnost tolika věcí by vystačila na samostatný post, ústřední nelogickou záležitostí bylo ale to, že Sam, která nikdy neslyšela o vývaru a neví, jak vypadá paštika, jede vařit do kuchyně na tábor. Ne jako pomocná síla, kterou jsem očekávala, ale jako HLAVNÍ kuchařka. Už jen z tohoto faktoru jsem rostla. To by si jakýkoliv příčetný hlavní vedoucí nelajznul, i kdyby si měl vařit sám. Jenže nejsmutnější je, že ten táborový chod ve výsledku není ani zdaleka to nejhorší, co kniha nabízí. Sam je naprosto nesnesitelná, sobecká, egocentrická (což totálně pohřbívá ten čtivý koncept) a stejně tak i její kamarádky, jedna toxičtější postava než druhá. A ta největší katastrofa, ta se ukrývá v podobě “romantické” linky. Hloupost, rychlost a nesmyslnost pobláznění Sam týpkem, kterému se říká “Borec” a o kterém na začátku prohlásila, že vypadá jako lesní skřet, aby z něj byl vzápětí bůh s geniálním tělem, a u čeho jsem si už v půlce myslela, že si vyškrábu oči, je s přehledem nejtragičtější zápletka, kterou jsem letos četla nebo teprve přečtu. Jsem z toho opravdu nešťastná. Knihu řadím do nového žánru feel-bad, přitom to mohla být tak skvělá letní feel-good oddechová věc z úžasného táborového prostředí. Dávám hodně slabou 1/5* za ty plusové faktory ze začátku. | Za knihu k recenzi moc děkuji Humbooku v rámci #humbookblogeri

Očekávala jsem vtipnou, milou, romantickou oddychovku... Ale bohužel se z toho vyklubala zatím nejhorší přečtená kniha tohoto roku. Vzhledem k tomu, že na dětské tábory jezdím několik let jako vedoucí, tak jsem se na příběh z táborového prostředí neskutečně těšila. Nápad je fajn, ale samotné provedení se za mě prostě nepovedlo. Největší problém mám se způsobem, jakým je příběh napsaný. V názvu knihy je slovo deník, což tato kniha rozhodně není. Jde o jakési chaotické vyjádření veškerých myšlenek hlavní postavy. Takže je kniha vyprávěna pomocí útržkových vět a velkou její část tvoří časy v kolik hodni se stalo co (na jedné stránce tvoří časy okolo 8 řádků!). Mně toto opravdu vadilo a příběh se mi vůbec nečetl dobře. Samotný děj knihy mi taky přišel dost o ničem. Ale to je asi logické, když má knížka 230 stránek a z toho obrovskou část tvoří jen ty časy. Není tady moc prostor pro lepší provedení příběhu, vykreslení postav, jejich vztahu a podobně. Ale ono to tomu příběhu prostě chybí. Hodně dlouho jsem přemýšlela nad hvězdicovým hodnocením. Po přečtení jsem si zapsala 2/5 ⭐ u psaní této recenze si říkám, jestli by to nemělo být méně, ale nechám to podle svých prvních dojmů. Vážně mě bavilo prostředí a občas mě děj zaujal. Recenze vznikla ve spolupráci s @humbook #humbookblogeri