Knihu o Tedu Bundym jsem poslouchala jako audioknihu a musím říct, že to na mne tedy udělalo dost silný dojem. Je to již nějaká doba, co jsem tenhle titul doposlouchala, a pořád to nosím v hlavě. Ne proto, že bych si Teda Bundyho zamilovala - to v žádném případě, protože to snad ani nejde. Dojem to vyvolalo proto, jak děsivé to vlastně obsahem je. Fakt, že Ann Rule Teda Bundyho osobně znala, tomuhle vyprávění dává nový rozměr, který byste asi jinde v podcastech či dokumentech nenašli. Jasně, autorka podléhá do nějaké míry subjektivizaci, tomu se vyhnout skutečně nedalo a mám dojem, že se tomu autorka ani nechtěla vyhýbat, naopak. Nicméně právě to tomu dodává ten nový rozměr, podle mého. Že se Ted Bundy dopustil ohavných a brutálních činů, to asi ví každý, kdo o tomto člověku něco slyšel. Nicméně to, jak autorka popisuje Bundyho dvojí tvář a to, jak těžké bylo přijmout fakt, že Bundy byl sériovým vrahem, to podle mne dost podtrhuje to, jak dobrý manipulátor Bundy asi uměl být - jak dobře se uměl přetvářet a působit na lidi pozitivním dojmem, zatímco se v jeho nitru ukrývala temnota. To mi hlava fakt nebere, že se to táhlo tak dlouho, než ho dokázali chytit... a vlastně si ty zločiny s ním spojit. Teď bych nerada, aby to vyznělo tak, že Bundyho adoruju, to chraň bůh. Spíš se snažím říct, že právě tahleta Bundyho dvojí tvář mne asi na tom nejvíc děsí. Že se pod slupkou inteligentního a na první pohled mile působícího člověka dokázala tak dlouho skrývat i ta temná stránka. A že i odborníkům na psychiatrii a psychologii dlouho unikalo, co bylo s Bundym vlastně špatně... Zároveň teda klobouk dolů před autorkou, která i přes osobní přátelství s Bundym si dokázala udělat natolik velký odstup, že uměla přijmout ten fakt, že její blízký člověk byl narušený a vraždil. A nepropadnout slepému fanatismu a zatvrzelé obraně člověka, kterého určitou dobu měla ráda jako kamaráda. To asi muselo být dost těžké. Ve mně jakožto v člověku, který poslouchá různé podcasty na téma opravdových zločinů, to pak vyvolává řadu otázek, které se podle mne zas tolik detailně nikde neřeší - jaký to právě má vliv na to nejbližší okolí pachatelů? Jaké to asi musí být pro rodiče, sourozence, děti či přátele, když zjistí, že jejich blízký je vrah? A ještě navíc takhle brutální? Určitě nechci tyto zločince nijak omlouvat. Jen prostě přemýšlím, jak to ti jejich nejbližší asi prožívají... Každopádně tohle je dost zajímavé dílo, které mi v hlavě zůstane asi ještě dlouho. P.S. Zkusila jsem si vygůglit tu fotku Bundyho, o které autorka říká, že je jediná, na níž je Bundy zachycen ve zlosti, naštvaný, v amoku.... a nevím, jak vám, ale mně z té fotky prostě běhá mráz po zádech...

Kniha byla velmi zajímavá, jen mi přišla taková dost chaotická, asi tím, jak autorka stále připisovala během let další a další doslovy. Chápu, že byly nutné kvůli vývoji událostí, ale asi by mi spíše sedlo nějaké přepracované vydání. Místy to bylo navíc až úmorné vyjmenovávání osob či míst, což ubíralo čtivosti knihy. Nejvíce mě zasáhlo, že zhruba když jsem byla v půlce, udála se hromadná vražda tady u nás, to bylo vážně mrazivé. Psychopatovi se nedá uniknout. Čest autorčině památce