3/10 Nebavila mě jako dítě, nebaví mě ani v dospělosti. Dočteno s obrovským sebezapřením. Jazykově není co vytknout, ale příběh je jak na tripu, splácaný páté přes deváté. (Artur, 1992)

Nějak si nemůžu pomoc, ale pořád mi - asi díky stylistice - v hlavě vyskakoval Saturnin. Nápad vcelku dobrý, je to čtivé, defakto i obohacující, ale paní Pomajzlová mi byla svým vystupováním tak nesympatická, že jsem byla ráda, když bylo po všem. Tleskám ale za grafickou úpravu - dopisy rukou psané. Zmatlíková je rozpoznatelná na kilometry daleko, ale umí