Autor se drží svého stylu a děj knihy nabírá stránku po stránce na intenzitě. Musím vyzdvihnout schopnost přikovat čtenáře ke knize a nepustit ho. Já, když jsem se začetl, tak jsem nevnímal nic jen knihu, příběh, hlavní hrdiny a jejich těžké chvíle. Jedná se o více vrství příběh, kde je několik dějových linií, které se odehrávají během stejného časového úseku, jen na jiných místech. První díl byl převážně o bojích ve vesmíru. Druhý díl se už více zaměřuje na to, co s děje na planetě Tristan. Dává to autorovi více možností, jak vést příběh a kniha se stává více komplexní a není v žádném případě monotónní či nudná. Akce střídá akci a boje ve vesmíru se prolínají s potoky krve na pevné zemi. A já se nestačil divit co vše autor do příběhu zakomponoval. Máme tu akci a zradu z nejbližších míst. Nikdy nekončící vnitřní rozbroje z toho vzniklou nedůvěru. Povstání a schopnost dát druhou šanci a odpouštět. Přidejte k tomu nikdy nekončící umírání na všech frontách, a to je Tristanská občanská válka. Navíc se objeví něco, co úplně otočí celou knihu a udělá její příběh ještě zajímavější. Sice konec knihy už byla jen obří bitva na nebi i na souši, ale Jan Kotouč ukázal, že mu nechybí nápaditost a schopnost mě jako čtenáře překvapit velmi nečekanými situacemi či návraty .

Čtivější díl než předchozí. Začínám se v sektoru Hirano zabydlovat.