Opravdu velice dobře čtivé, místy i vtipné, i když scénu s Bessie a celým kempováním nic nepřekonalo. :) Připomnělo mi to i pár vlastních zkušeností ze stanování. :) Za mě byly nejlepší postavy Tristan, Alan a Molly (zde hlavně hlášky a s (ex)manželem). Ohledně hlavních mám pár výhrad, např. Jaye ani za zlaté prase, do Milesova klubu nikdy..., ale Jim, to byla jiná kapitola. Co udělá stres už s tak velkým neurotikem. A Emily jsem tu její fúrii odpustila, protože osobně bych u jistých situací jednala ještě hůř, jen chudák kytice. Každopádně mi přišlo hodně pokulhávající to vyšetřování s únikem zpráv do Gazette. To opravdu není jedním z prvních postupů ověřit (pracovní) historii svých zaměstnanců, než se to odhalí z drbů? Další věcí je, když vyšetřovatel nevyšetřuje, ale balí kolegyně a "náhodou" se s Emily vyfotí v kompromitující situaci? Tady ryba smrděla od vrchu, takže bych šla jako ohař po stopě a zamyslela se i nad firemním právníkem, který tyhle nýmandy ze soukromé vyšetřovací agentury dohodil. A rozuzlení spočívá v amatérském sledování a odkupu ntb, který pachatelé nezničili, ale dali nevyčištěný do zastavárny? Tohle byly chvilky jak z béčkového hororu, a za to strhávám *, protože mi to přišlo nedomyšlené a nedotažené.

Jako určitě mám své výhrady ke knize, ale i tak hodnotím velmi kladně :-) Najdete tu od každého něco, ale hlavně HUMOR. Já se bavila po celou dobu příběhu. Jako ano, namistrovaný playboy Jameson mě občas neskutečně štval svojí arogancí a urážlivostí, ale co, to k tomu prostě patřilo. Emily nebyla taky zrovna za princeznu :-D Mělo to jiskru, svůj půvab i když kniha mohla být o chlup kratší, nic by se nestalo. Místy zbytečně natahované a opakované hádky mě štvaly. Těším se až se začtu do druhého dílu…další příběh z Milesova klubu .-)