Dneska to bylo hlavně opakování základních pojmů jako dálaigh, anruth, brehon, lés, ogham, ... ke kterému jsme si přidali slovíčko géis. Dále jsme se dozvěděli něco z irských pohanských pověstí, které si hlavní hrdinové v klidu vyprávějí ve chvílích, kdy by každý normální člověk panikařil nebo aspoň horečně řešil dramatickou situaci. Taky jsme se dozvěděli hodně ze zeměpisu a spoustu věcí z dějepisu, ale aspoň v mém případě se jednalo o zcela průtokové informace, protože jich bylo prostě moc a bylo v nich příliš mnoho těžko zapamatovatelných jmen, stejně jako si nejsem schopná zapamatovat, jak se jmenuje ta taštička na hřeben. Když už přijala Fidelma tak závaznou přísahu, čekala jsem, že to pak po odhalení bude fakt pecka, ale žádné extra překvapení se nekonalo, stejně jako mě nepřekvapilo závěrečné rozuzlení. Tentokrát díl, který trpí dětskou nemocí prvních dílů - příliš mnoho informací a příliš málo děje. Mimochodem, jak je pravděpodobné, že ve středověkém Irsku měli závory připevněné šrouby? (strana 165) Princip šroubu byl znám již od starověku, o tom žádná, ale technicky vyrobit šroub nebo v tomto případě spíš vrut bylo dle mého názoru v té době zhola nemožné. Stejně jako si nemyslím, že pila byla zcela běžným nástrojem, který by se válel v kdejaké stodole nebo dílně. Vždyť přeci ještě v období vrcholného středověku se přinejmenším na dřevo používala hlavně sekyra.

Neuvěřitelně nudné. Dvě třetiny balastu a opakování. Škoda.