Popravdě nechápu, co na tom je vtipné, a ani jsem se nepousmál. Celkově zjišťuju, že komiksové stripy pro mě moc nejsou, mám raději dějové věci a příběhy s nějakou pointou a vývojem postav. Perverzní páprda je... nejen hrdina krátkých stripů, které jsou hodně časově izolované, ale hlavně je to postava naprosto bezpředmětných blbých vtípků, které jsou silně neobohacující a často ani nedávají smysl. A ne, není to ten typ, který nemusí dávat smysl, protože je vtipný, tohle jsou prostě blbosti. Nechápu, na co potřebuje člověk sledovat strip o muži, co si vyhoní nad hlášením času v telefonu apod. Mám rád sexa a peprný humor, ale tohle je bída... Co můžu pochválit je velké vydání a hezká vazba. Je to dárek pro čtenáře k 25. výročí Crew a snaží se to udělat hezké, takže pěkné desky a spousta bonusů o Gotlibovi. jenže je to takové krátké a někdy se komiksy objevují duplicitně, jeden čenrobílý, druhý v barvách, takže to působí, jako že to neměli čím doplnit, aby to nebylo až moc tenké. Co můžu pochválit na samotném páprdovi jsou dvě věci - někdy si utahuje z věcí jako víra, křesťanství, jehovisti, což beru, druhou věcí je to, že to byl údajně začátek konce Gotlibovy umělecké dráhy. To je dobře, víc takových stripů svět opravdu nepotřebuje.

S Páprdou jsem se poprvé setkal někdy před 25 lety, když ho pánové Kopřiva a Pavlovský představili ve svém sloupku o komiksu v časopisu Score. A jako teenager se do něj zamiloval. Dlouhou dobu zdobil výstřižek se smradlavým balonkem (vedle Wattersonovi "upšíknuté hlavy" z Calvina a Hobbese) obaly školních indexů. Takže díky těm samým pánům, že jsem se do toho období mohl aspoň na chvilku vrátit. Ten humor je absurdní, nekorektní a pro dnešní generaci asi i trochu neuchopitelný, ale já to tak mám rád.