"Kedysi existovala stará zlá čarodějnice jménem Černá Alissa. Byla strašlivá. Nikdy neexistovala čarodějka horší a mocnější. Až doteď. Protože já bych si jí troufla plivnout do očí a ukrást jí zuby z úst, rozumíš? Je to tím, že ona nedokázala rozeznať Dobro od Zla, všechno se jí popletlo a to byl její konec." Je nepochopitelné ako Terry Pratchet dokáže zaujať čitateľa. Obával som sa Maškarády, preto že nemám v obľube operu a čarodejky nie su u mňa favoritky Terryho sveta. Avšak, tento príbeh naplnil všetky moje očakávania. Čarodejky už od začiatku chrlili hlášku za hláškou, hlavne starenka Oggová. Túto dvojku sprevádza po cestách do Ankh-Morporku aj kocúr Silver. Tohto štvornohého diabla nemožné prehliadnúť, lebo sa ukáže vždy tam, kde je ho človek ochotný nakrmiť. Pri tom do deja zasahujú aj iné postavy z predchádzajúcich dielov ako je knihovník z Univerzity (Oook!!!) hlavne nespomínať pred ním opice na to je trošku háklivý, Nočná hliadka, Nóblhoch a trol Navážka a v poslednej rade aj samotná Smrť, ktorá si zahrá poker s Bábi Zápotočnou. Maškaráda má čo ponúknuť a preto ju smelo odporúčam.

„Hudba a magie mají mnoho společného. Vezměte jen jejich staré názvy Muzika a Magika. Liší se o pouhá dvě písmena.“ ... a když ještě navíc naleznete v duši ty správné zákruty ... jste přesně tam, kde vás čarodějky z Lancre chtěly mít ... aby věci začly být znovu napínavé a zajímavé :-) ... nebojte se a směle se vydejte v jejich stopách ... ony nejsou zlé ... Je to něco mnohem horšího :-) ... „Ony jsou horší než zlé?!“ „Ony si myslí, že vždycky vědí, co je pro každého nejlepší.“ ... ony ... pletou se lidem do života, myslí si prostě, že jenom proto, že mají pravdu, je to dobré :-) ... a to vlastně skoro vůbec nečarují ...všechno je to v tom, že prostě šidí lidi a jsou hrozně mazané! Myslí si, že si můžou dělat, co chtějí ... a věřte, že si taky dělají ... přesně to, co chtějí :-) ... ...zvlášť, když jsou tři ... jenže teď nejsou ... a tak jim chybí ta jedna, co oběhne včas lidi a varuje je, že se ty dvě zbývající pohádaly ... jenže teď jsou dvě a tak si Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová asi dost lezou na nervy ... zatímco, když byly tři ... dokázaly lézt na nervy celému světu ... což je samozřejmě mnohem větší legrace :-) ... ... jsou to opravdu okouzlující dámy ... vzbuzující respekt ... a taky dokážou být pořádně drsné ... i Smrť o tom ví své :-) ... „Mám víru.“ SKUTEČNĚ? VÍRU V CO? „Jen víru, chápeš?“ ODVAHA JE SNADNÁ VĚC, KDYŽ SVÍTÍ SVÍCE. Bábi se naklonila kupředu a svíčku sfoukla. DOBRÁ, DOKÁZALA JSTE TO. „Tak to už by stačilo,“ řekla, ... „Pak tě vyzývám ke hře. Taková je tradice. To je dovoleno.“ Smrť chvíli mlčel. TO JE PRAVDA. HRÁT SE MNOU O ŽIVOT JE DOVOLENO. CHÁPETE, ŽE NA TO, ABYSTE VŠECHNO VYHRÁLA, MUSÍTE VŠECHNO VSADIT? „Hop, nebo trop? Ano, vím.“ ... tak tohle je Bábi Zlopočasná :-). ... a pak je tu Opera ... „Bylo tu také vidět množství péřových doplňků a blýskavých šperků. Ramena se tuto sezónu nosila odhalená. Vzhledu byla věnována maximální pozornost. Lidé sem chodili, aby byli viděni“ ... a Bábi Zlopočasná je dost zaujatá i proti románům, protože život je dost těžký, i když kolem nepoletují různé výmysly a neovlivňují lidské myšlení. A protože divadlo, to je vlastně románový příběh, kde „Spousta lidí je zamilovanejch jeden do druhýho, hodně se převlíkaj za někoho jinýho a nastane zmatek, je tam drzej sluha, nikdo vlastně neví, kdo je kdo, pár starejch vévodů se zblázní, je tam sbor cikánů a tak dál. To je taková základní opera. Nakonec se určitě ukáže, že někdo je něčí dávno ztracenej syn nebo dcera nebo žena nebo něco.“ ... momentálně vtělený do masa a krve, tak proto divadlo skutečně nenáviděla. Ale v tom to právě bylo – „nenávist bylo přesně to správné slovo. Nenávist je síla vztahu. Je to jednoduše řečeno láska, která se k vám otočila zády.“ ... a taku tu je TEN lustr ... tedy ... ústřední svícen a Bábi začaly právě svrbět palce u nohou :-) ... „to byl ten okamžik, kdy jste se stali čarodějkou. Ne když jste zkoušeli hlavologii na hloupého venkovského staříka nebo míchali léky, odstěhovali se na samotu u lesa a naučili se poznat jednu bylinu od druhé. Ne. Stalo se to ve chvíli, kdy jste otevřeli svou mysl světu a pečlivě zkoumali všechno, co zachytila.“ ... a ještě samozřejmě Duch opery :-) ... „Jakmile je nějaký prostor ze všech stan uzavřen, mění se ve vlastní vesmír a některé věci jsou v něm uvězněny.“ ... a to buďte rádi, že to tak je :-), protože hudba tady vstupuje do hlavy a sní „tam pronikalo i něco jiného, úlomky věcí, útržky událostí, ozvěny starých výkřiků... Klouzala ještě dál, až někam pod běžné vědomí, do temnoty, kam už nesahala zář ohně. Tam číhal strach.“ ... jenže „show must go on“ ... a tak čarodějky budou mít hodně práce ... proto si Bábi povzdechla: „Je to celé pokřivené. A vůbec si nejsem jistá, jestli to dokážu přinutit, aby se to stalo správně. Ta ubohá duše...“ a vzduchem zavířil černý plášť podšitý rudým hedvábím a postava zmizela ... jen okamžik ještě bylo slyšet zvuk tichých kroků ... Tak tohle je ta proslulá Opera ... a představení prostě musí pokračovat ... „Je to, jako když sílí bouře... Ne, je to jako milování. Ano. To je mnohem vhodnější, oggovská, metafora. Vložíte do toho všechno, co ve vás je, takže dříve nebo později dospějete k okamžiku, kdy musíte pokračovat, protože si nedokážete představit, že byste mohli přestat ... „show must go on“ :-).