To tedy byla pořádně krvavá jízda. Z každé stránky v knize sálá beznaděj, která obklopuje oběti řádění vlkodlaků, ale i samotné krvelačné tvory, kteří jsou sužováni vzpomínkami na svoje lidství. Příběh rychle plyne a autor postavy svého příběhu rozhodně nešetří. Navíc prostředí Michiganu na konci 19. století, v jehož lesích se tyto hrůzy odehrávají, všemu patřičně přidává na skličující atmosféře. Tenhle žánr jsem měl v minulosti rád a pořád mám, takže mě to bavilo a vlastně dost.

Tak slibovaných útržků indiánů se sice nedočkáme, ale v jednom kuse v téhle řezničině zůstane málokdo. Ono také co s oběťmi, když vlkodlačí prokletí je tak snadno přenosné a každý si tesáky/drápy musí hájit své teritorium? Šelmy v románu Pavla Bartáčka jsou mimořádně hladové ale i zajímavě odporné a děsivé, čehož určitě nebylo snadné docílit. Je vidět, že autor zná zvířata a dokáže se do nich vcítit a nechat je v knize promlouvat. Příběh je od začátku do konce poutavý, žádný z hrdinů není v bezpečí. Trochu může rušit pár chybně použitých slov či slovních tvarů, ovšem většina nešvarů začínajících autorů se tu prakticky nevyskytuje. Navíc má Pavel Bartáček velkou slovní zásobu i pěknou stylistiku. Těším se na další díly.