Skutečný příběh devíti žen, které spolu na sklonku války utekly z pochodu smrti z koncentračního tábora, je nanejvýš působivý a nutící k častému zamyšlení nad podivnými zákruty života člověka. Kniha se soustřeďuje nejenom na vlastní útěk, ale na celé osudy jednotlivých hrdinek před i potom. Také se zde popisuje i složité pátrání po těchto událostech a lidech. Objevuje se zde množství jmen a dokonalý obraz může tedy dostat jenom ten, kdo si dá se čtením pořádnou práci.

PŘEŽILY KONCENTRAČNÍ TÁBOR A POCHOD SMRTI !!! Devět mladých žen, přítelkyň, které si byly vzájemně oporou v nejtěžších chvílích svého života. Ve chvílích, kdy žily v pekle. O táborech a o válce je napsáno hodně knih, ale myslím, že vždycky to bude málo. Hodně přeživších již není mezi námi a nastupující generace nikdy nemohou pochopit, co to bylo za zvěrstva. Vlastně nikdo nemůže, ale nesmíme zapomenout... Umíte si představit, že vám jen tak, pro zábavu, vytrhne někdo zub? Umíte si představit, že stojíte několik hodin na slunci nebo v mrazu a když už nemůžete, prostě vás zastřelí? V téhle knize je navíc zmínka o králících, lidech na lékařské pokusy. Umíte si představit, že vám zlomí nohu a, když vás už nepotřebují, píchnou vám do žil benzín? Měli jste někdy hlad? Dneska mají všichni pocit jak je draho. No a co taková polévka ze šlupek od brambor jako jediné jídlo za den? Také jsem se zde dočetla, že lidé, kteří tuto hrůzu přežili, se v hodně případech brali mezi sebou, což by mi nepřišlo divné. Měli stejné zážitky a nikdo o nich moc nechtěl mluvit, ale prostě věděli... Co mě překvapilo a zvedlo ze židle, že ostatní je nechtěli, protože to byla hanba projít takovým táborem. Chápete hanba!!! Tenkrát bohužel bylo opravdu možné všechno :-( Kniha je spíše vyprávěním, dokumentem. Není to románová forma, ale určitě stojí za přečtení.