Ve svém reálném životě jsem se už párkrát přesvědčila, že láska je skutečně největší silou života. Ať už v maličkostech, nebo ve velkých problémech. Ona ta věta není pouhá fráze, až mě párkrát hezky mrazilo, co dokáže. Proto mám ráda i knížky o vítězství lásky. A tady autorka moc hezky popsala, co Edwardovi udělala proměna v upíra. I ostatním z jeho rodiny. Jak strašné pro něj je to, čím je, jak silné to je a čím musí procházet. A nad tím vším zvítězila láska. Každý skutečný člověk má své vlastní démony, se kterými se musí dnes a denně potýkat, a kolikrát už si myslí, že nemůže vyhrát. Pak někdy stačí maličkost, úsměv dítěte, hezká knížka, projevená drobná laskavost, když vás třeba někdo u pokladny pustí před sebe, protože má plný košík a vy jen dvě věci. A obráceně - radost člověka, když vy ho pustíte. Najednou se ta černá peřina, která na člověka padla, změní v příjemnou přikrývku štěstí a prozáří vám den. Samozřejmě na velký problém to chce velkou porci lásky a trpělivosti, často i času a smíření se s tím, co změnit nejde. V této knížce je dost dobře popsaná psychologie temnoty v člověku (upírovi), zoufalství z její zdánlivé nepřekonatelnosti a postupné vítězství lásky. Jo, chyb v knížce bylo dost, ale přimhouřím nad tím oči a knížku jsem si užila. Tak jako Stmívání. Prostě ten příběh mám ráda. Četla jsem to dohromady a bylo to fajn.

Obří nostalgie! Ke Stmívání mě kdysi, na rodinné dovolené v Řecku, přivedla nevlastní sestra. Pamatuju si, že jsem tehdy četla nahlas na pokoji, abychom z té knihy něco měly obě. Hned z letiště jsem uprosila mámu jet do knihkupectví pro zbytek dílů. :D Proto jsem nemohla odolat této knížce a musím říct, že mě bavila stejně, jako tehdy Stmívání, musela jsem na ni přes den myslet, těšila jsem se, až ji budu číst. A taky mám prostě slabost pro tyto obří bichle, útlé knížečky nejsou úplně pro mě. :D