22.12.23 Svatá je hodina,čas znovu začíná,noc voní růžemi,tak sladce,že se mi plakat chce radostí,že dýchám a že sním,že čistá je široká,cesta člověka. Někdy nelze život pochopit. Proto čteme. Jsme dělníci ve sběrně starého papíru. Po celý život poznáváme,učíme se. Ztrácíme se. Mizí me. Šumí me. Bude to stačit ? ? ? Štíhlá brožůrka,neb rychlé čtení samotě uškodí. Hrabalovsky poetické melancholické pábení. O údělu a smyslu vskutku Sisyfovském. Chce se ti dýchat dýchej. Chce se ti žít žij. Tu káru potlačíme dál. Nehodí se možná,ale ten smutek na nás leze. Po včerejším smutném činu u Rudolfina je to pro mnoho lidí o to těžší. Kdo trhá nit života,nežije,slepý je,voda je vylita,my tančili jsme dosyta,nekonečný vesmír,za mraky zářící,na síle tajemství,havrani plující. Samota hlučná příliš.

Kniha vysoce předčila moje očekávání. Četla se mi výborně a strašně mě to bavilo. Nechápu své dosavadní obavy. Nejlepší, co jsem od BH četla. Už jen ta první stránka - geniální. "...já když vypiju pátý džbán piva, tak musím jít po schodech jako po žebříku":)