Knížka vypadá, že se na ní nešetřilo, hezké, bohaté ilustrace, prima formát, pěkný papír. Líbí se mi i to, že v ní vystupují méně známé druhy zvířat. Samotný příběh však příliš nezaujal. Chápu, co autorka chtěla dětem předestřít, naznačit, ale tak nějak vyznívá vše trochu křečovitě, strojeně. Pokus o humorné pasáže, šišlání netopýrkovo i to, jak náhle k výslovnosti r a ř přišel, to, jak Mona nechce papat a zjistí, že jí to vlastně škodí, překonání vlastní paličatosti a neposlušnosti, to vše je samozřejmě správné a děti to znají z vlastní zkušenosti, ale nepůsobí to v příběhu úplně přirozeně. Myslím, že skutečná Dětská Literatura, s velkým D a velkým L nikdy nebude takhle prvoplánově poučná. Že ta poučení z ní budou plynout mimoděk, dítě je bude muset samo vyrozumět, nikoli že poučení budou postavy pronášet jakoby mimochodem. Tenhle příběh je hezký a rozhodně patří k lepšímu, co jsem ze současné literatury pro děti viděla. Ale ne k nejlepšímu.