Úplně se mi nedařilo s autorem souznít. Poněkud mi u něho splývaly pojmy úzkosti a panické poruchy, z jeho podání mám pocit, že všichni ostatní terapeuti jsou nemožní a hloupí, protože nepochopili to, čemu on sám (novinář) dávno porozuměl. Nebudu zpochybňovat jeho způsoby pomoci, k tomu kompetentní nejsem, a některé z nich v praxi určitě vyzkouším. Pokud by autor nevystupoval jako egocentrický "odborník na úzkosti", zpochybňující veškeré doposud platné a účinné metody (např. zakázat dechové techniky při pociťované panice/úzkosti, i když jsou na tom založeny veškeré svépomocné manuály, aplikace), možná bych jeho myšlenky dokázala akceptovat snadněji.

Návody, které autor v knize nabízí, rozhodně stojí za vyzkoušení, takže bych knihu s několika výhradami doporučila dál. Velkým nešvarem je, že každá informace je v knize zopakována nejmíň desetkrát (zřejmě, aby autora pochopil i člověk po lobotomii). Hodně mi vadilo, že autor shazuje práci jiných terapeutů a přesvědčuje čtenáře, že jeho cesta je ta jediná správná. Takových spasitelů už tu bylo.