Sérii jsem přečetla už několik let dozadu, ale i tak zůstala tím nejlepším (zatím), co jsem od autorky přečetla. V době, kdy jsem knihu četla - postupně jak vycházely nové díly a nacházely si cestu na mou polici (a zůstaly na ní i po mnohých náletech třízení, které končili balíčky pro knihobota), jsem se víc a víc propadala do světa Eriley. Odhalovala postupně tajemství spolu s tím, jak jsem si zamilovávala postavy až nakonec nezbyl hrdina, který by neměl místo v mém srdci. Příběh, který drží sám sebe a plynule se odvíjí. Který padá a stoupá a obrací se vzhůru nohama, ale nějak stále dává dokonalý smysl, nikde nezadrhává, aby vyřešil neřešitelnou situaci nepřijatelným zázrakem. Jako kousky hodinového stroje, pomalu tiká ke svému konci, který ve mně zůstal dlouho potom, co jsem dočetla poslední řádky. Btw, pokud jste na to ještě nepřišli a jste tam, kde já před pár lety ke knize (a zvláště jejím postavám) nazpívala Victoria Carbol dechberoucí písně. Nechcete si sednout do síně s ohněm, když Nesryn Faliq zpívala?