Výborné shrnutí francouzských dějin. Autor se toho zhostil jako vyprávění příběhu jedné země často z pohledu jeho vládce. Kniha tak působí čtivě a přitažlivě. Autor vůbec nenudí suchopárným výčtem letopočtů a událostí. Oproti knize Stručné italské dějiny, kde se autor snažil pojmout úplně vše, ale nakonec neobsáhl nic, mnohem lepší lidský přístup.

Čtivé shrnutí okolo dvou tisíc let francouzské historie. Knížku jsem si koupil, abych si zopakoval základní informace o Francii a dokázal si zasadit do kontextu místa, která ve Francii navštěvuji. Myslím si, že na to je to kniha jako dělaná – turistický průvodce francouzskou historií. Určitě bych od knihy neočekával nějaké hluboké analýzy a řadu faktů či souvislostí musel dát autor stranou, aby udržel délku knihy na úrovni přístupné přepracovanému čtenářstvu, o jehož pozornost bojují rozličná jiná média. I přes jistou povšechnost mne řada informací překvapila (znovu překvapila) – např. výčet Francouzů usmrcených od počátku francouzské revoluce až do konce druhé světové války je děsivý; nemluvě o tom, že ani předcházející období nebyla žádná procházka růžovým sadem, i když nesmyslné války pro realizaci jednotlivců, při kterých umírají neskutečné množství lidí zcela zbytečně se odehrávají ve všech dobách. Seznam zajímavostí okořeněný občasnými intimnostmi jednotlivých aktérů nemůže být vyčerpávající, ale i tak by to všechno oběhnout dalo na celý život. Kolikrát jsem si při čtení říkal – jasně, to jsem viděl, tam jsem byl, nebo naopak – aha, o tom jsem vůbec netušil, tam bych se mohl podívat. Navíc je zajímavé vidět, odkud se vzala řada věcí, které máme s Francií navždy spjaté – včetně svobody, rovnosti a bratrství – nebo proč se řada míst v Paříži jmenuje, jak se jmenuje. Kromě popularizace francouzských dějin se autor v knize snaží zvýraznit vztah mezi Francií a Velkou Británií, ale myslím si, že není nutné v tomto směru příliš argumentovat. Přeci jen blízký vztah mezi těmito zeměmi je zřejmý už z jejich geografické blízkosti či vztahu mezi francouzštinou a angličtinou. Stejně tak je zajímavý vztah k Německu, Itálii, Španělsku a Belgii. Knížku bych akorát ještě doplnil stručným rodokmenem francouzských vládců a možná základním chronologickým přehledem. Autor sice zvolil chronologické řazení jednotlivých událostí, ale občas potřebuje udělat odbočky, a ne vždy mi bylo jasné, kdy se určitá událost stala, případně v jakém vztahu jsou k sobě některé osobnosti, kterých je ve francouzské historii nepočítaně a občas se zjevují a odcházejí velmi rychle. Na závěr bych ještě řekl, že jsem při čtení nabyl dojmu, že vládce se stává velkým zejména prací pro blaho svého národa, nikoli sám pro sebe.