Návrat k Anně mi poukázal její další životní odhodlání, ve kterém už ji víceméně jako dospívající dívku pohlcuje život plného rozhodování a starostí, kde na dětskou fantazii není tolik místa.... přesto to byl opět krásný příběh. Moc pěkné čtení! :-)

Poslední přečtenou knihou tohoto roku je zcela neplánovaně Anna z Avonlea. Konec prosince byl náročný, celé Vánoce jsem byla nemocná a společenská situace byla neveselá, a tak jsem vůbec neměla náladu na to, pokračovat v rozečtených knihách, které byly všechny povětšinou docela depresivní... I díky tomu, že jsem si na YouTube poslechla rozhlasovou hru Anna ze Zeleného domu, jsem nakonec sáhla po druhém dílu série s tím, že to bude sázka na jistotu, a byla! Anna je snílek, romantická duše, která má své ideály a hledá spřízněné duše. Ačkoli v této knize už je jí sedmnáct a působí jako paní učitelka v Avonlea, což bere nanejvýš zodpovědně, snění ji neopustilo, a to je jedině dobře. I když se tu a tam vyskytne vážnější problém, ocitneme se v "pohádkovém" světě, v němž je důležité, že má Davy na chlebu namazáno málo povidel, že papoušku Zrzkovi vytrhal péra z ocasu, že hlavní společenský sál získal zvenku ošklivou modrou barvu, jíž se přece natírají jen kočáry, a že Anně přibyla nějaká ta piha. Navíc se společně s Annou procházíme po malebném Avonlea a jeho okolí... Tahle knížka je zkrátka pohlazení po duši a já jsem ráda, že mě další čtyři díly série ještě čekají. Trochu mě mrzí, že v tomto díle oproti tomu prvnímu chybí barevné ilustrace, na druhou stranu oceňuju, že už v něm není tolik chyb a překlepů jako v tom prvním, tam mě to opravdu dost štvalo... Hodnocení: 5 * z 5 *