Dlouho jsem váhala, jestli dát 2* nebo 3*. Sice nejsem cílovka, knížka je určena mladším čtenářům, ale mám ráda podzim, mám krásné vzpomínky na návštěvu Neuschwansteinu a Ludvík II. Bavorský je pro mě fascinující postavou, proto jsem po knize sáhla. Než přejdu přímo k obsahu, musím se vyjádřit ke stylu autora, který mi absolutně nesedl. O Luke Oscainovi nevím nic, ale očividně je to nepřítel jednoduchosti. Postavy nemůžou alespoň sem tam něco normálně říct, ale „vyžvýkl“, „zadrmolil“, „zahuhlal“, „protáhl“, místnost prostě nemůže být alespoň jednou místnost, ale ideálně „jizba“ nebo aby byla změna tak „světnice“. Jasně, některé termíny navodí jinou atmosféru, dokreslí děj, ale ne pořád a ne náhodně jen abychom nedej bože nepoužili obyčejné slovo. Oscain také kromě personifikací skutečně miluje metafory, všechno musí k něčemu přirovnat, takže „jak“ a „jako by“ jsou nejlepšími kámoši. Co mně přišlo fajn bylo, že si autor dal práci s přechodníky. Ne že by jich tam bylo moc, mě potěšily, ale dnešní děti z nich asi tak nadšené nebudou. Ale k obsahu: SPOILER!!! Trojice anglických studentů přijela na výměnný pobyt do Bavorska. Shodou okolností mají možnost zúčastnit se mecheche na zámku Neuschwanstein – Podzimního hvězdobraní. Fancy název, ale jde v podstatě o koncert a pár tanečních vystoupení. Vše se vlastně děje v jednom dni – na Halloween. Do toho se na zámku má konat boží soud, aby se rozlouskla záhada smrti Ludvíka II. Bavorského a byli potrestáni viníci. (Proč teď? Fakt nemám ánung.) Kniha je tedy plná duchů lidí, kteří měli něco společného s Ludvíkem a přítomen je i duch samotného Ludvíka. Naše anglická trojice se samozřejmě do pátrání po pravdě zapojí. Nevím, kolik autorovi je, ale vyjadřování náctiletých „parťáků“ mi neskutečně vadilo. Moje dvanáctiletá sestřenice se vyjadřuje lépe a dospěleji než postavy z knihy. Mimoto se dost často chovají fakt hloupě a nelogicky. Že se jedna z postav během cca 10 vteřin naučí hrát dokonale na bicí raději přehlédnu. Že se pihovatý náctiletý skopčáček chová jako velký mafián a za pár hodin nastane zázračné obrácení Ferdyše Pištory, to už přehlížet nechci. Oscain se někdy také snaží až moc poeticky popisovat krajinu, počasí atd., ale vzhledem k typu knížky mi to přišlo často spíš úsměvné. Mimochodem, boží soud plný duchů se odehrává pár kroků od mecheche na nádvoří zámku, kolem lidí projede duch Ludvíka, ale všechno je v pohodě, normálka. Kluci pak uvnitř architektonického skvostu vystřílí pár rachejtlí, ale zase nic, klidně poničíme Neuschwanstein, nikdo se nijak nevzrušuje. Nikde není zamčeno, po zámku se můžete procházet (a ničit ho) jak je libo. Be my guest. Nedávno mi kamarádka říkala o knize Dvojí mysl Martina Rouska. Sama jsem jí nečetla, ale její styl je prý otřesný a text často jako kdyby autor vzal slovník synonym a házel náhodně slova, aby se nic neopakovalo. Oscain tyto sklony má bohužel také. Duchařská knížka (trochu do detektivky) pro mladší náctileté čtenáře. Možná jim styl sedne. Nápad nebyl rozhodně špatný, provedení trochu pokulhává.

Do poslední chvíle jsem váhala, jestli 2 nebo 1*. Asi vesměs souhlasím s komentářem HaniSebi. Mimochodem, jak spolu v knize komunikovali? To ty tři Briti uměli tak perfektně německy? Nebo s nima automaticky všichni šprechtili anglicky? A co mně hodně vadilo, musel autor fakt tak strašně zdůraznit, že ten jeden Němec je Němec a všechny "v" v přímý řeči nahradit "f"? Člověk si uvědomí, kolik máme v češtině slov s "v". Možná by to stačilo jednou větou říct a pak se na to vybodnout, takhle se to četlo fakt špatně. Normálně knížky moc nehodnotím, ale tady jsem musela, protože není zvláštní, že 5* kniha dostane od uživatele, který se zaregistroval očividně jen kvůli tomu? Naprosto nový člen Databáze. Náhodička. No, to je jedno, asi jsem jen moc podezřívavá. :-)