Úzkostná matka Monika řeší každej zaraženej prdíček, ale když její osmiměsíční syn padne plnou vahou nazad a lebku si pomalu rozlouskne jako kokosovej ořech, tak je to podle ní běžná nehoda. Bez MUDRa. Vše se zkonzultuje jen fotkou a esemeskou přes telefon s panem Dušanem (otec Matěje) a ten, nevím podle čeho, usoudí, že to bude oukej. Ani fakt, že na hlavě je boule velikosti mandarinky a tkáň je měkká jako rozvařená těstovina. Nou problém. Následně je diagnostikována sedmicentimetrová tříštivá zlomenina lebky a ošetřující lékař podezřelý úraz nahlašuje. Rozjede se celá řada opatření ze strany policie, OSPOD a stanovení dohledu nad rodinou. Vypracovaný posudek znalcem vyústí v podání žaloby a následný soud. Neustále dokola jsou popisovány kontrolní návštěvy fúrií ospoďaček. Mezi tím opět Matěj padá v noci z postele. Tedy ne ze svojí, protože tu nevlastní. Přece nebude chudák ležet jako v nemocniční postýlce, která připomíná cirkusový klece pro zvířátka. Ani vysokoškolsky vzdělaná matka nechápe funkci zábran. Dušan není o moc pozadu. Tomu třeba zase nechce porozumět jeho zaměstnavatel, jelikož mu neumožní pracovat doma. On je přece RODIČ a nehodlá promarnit ani jednu minutu z dětství svých synů. Matka se omlouvá Matějovi a prosí za odpuštění, že ho zradila (tedy jako její tělo) a porodila o pět týdnů dříve. Stále pláče, objímá, řeší příkrmy a kojí. A kojit bude. Ale to my už tady nebudem :) Tak a tohle jsem vydržela skoro tři sta stran. Uffff!!!

Kniha mě zajímala,zároven se vtéto situaci muže ocitnout každá která se již stala matkou. Tento príběh je mi blízký ,smutny,který nemusel zajít tak daleko.