Kniha mapuje v sedmi kapitolách směry a možnosti studia barokních krajin a současně spektrum využitelných pramenu (text – obraz – mapa – terénní výzkum), jejich interpretační potenciál z hlediska historické geografie i kulturních dějin. Kapitoly mají dvojí základní rovinu, mikro a makropohled (sondy a jejich obecné interpretace), vedoucí k zamyšlení nad možnostmi i limity rekonstrukce historických krajin a výpovědí jednotlivých typů pramenů. Koncepce knihy vychází z širšího rámce studia barokních krajin v Čechách (cca 1650–1800), nastíněného v úvodní stati.