Ideální kniha pro mě: příjemné, klidné a zajímavé vyprávění se přímo prolíná s realitou. Během toulek po periférii té slavné, krásné, opěvované Neapole mi v paměti zablikal nějak už polozapomenutý neorealismus: Fellini, Sofia, Claudia, Giulietta, Marcello a spol. Přečetl jsem několik komentářů a nemám co dodat. Občas se to stává. Budu tedy alespoň s poděkováním citovat: … Návrat ke kráse prostého vyprávění, ale nikoliv prostým jazykem.. (kap66) … Naprosto nelítostný až intimní pohled do života lidí v neapolské periferii. Nikdo není jasný a čitelný a každý má svůj stín. (Elsinor024) … Pod povrchem to bublá a vře skoro jako v nedalekém Vesuvu (ddkk) … Geniální! Nepamatují si, že bych kdy četla něco podobného. (Toffee) … Záver je famózny, nenechá vás chladnými a budete chcieť čítať pokračovanie čím skôr (zuzilique) 100 % (1074 hodnotících s průměrem 84 %). P.S. Nechal jsem si číst do ucha (Zuzana Slavíková) během cest přírodou. Pravý opak přelidněné Neapole. Kolo, chůze, pes, les. Mám na to vše teď nějak víc času…

Na knihu jsem se velmi těšila a vysoké hodnocení s převážně kladnými komentáři mé těšení jen umocnilo. Hustě psaný text bez téměř žádné přímé řeci, by snad ani nevadil, zvykla bych si, kdyby mě příběh chytil, nestalo se, ale hlavně mě příběh nebavil, a to hodně nebavil !!! Asi se nedozvím, která z hlavních hrdinek je ta geniální přítelkyně, protože do dalšího dílu se již pouštět nebudu. Ale kniha jistě má něco do sebe, když si našla tolik příznivců, já to tam ale bohužel nenašla.