Thorgal je série, která mě provází životem už od dětství. Následně, s časovými rozestupy a nakladatelskými experimenty, jsem se v rozsahu třiceti let dostal postupně k přečtení celé u nás vydané série, přičemž Barbar je logicky posledním zářezem. A nemůžu si pomoci, pořád je to dokonalý. Možná s tím má co do činění skutečnost, že na rozdíl od jiných chrabrých hrdinů Thorgal stárne. V průběhu takřka třiceti alb se mu narodily tři děti, z toho to nejstarší už se vydává za vlastním dobrodružstvím. Ještě pár knih a z Thorgala bude padesátník, těšící se z vnoučat. Stejně jako ze mne. Každopádně omnibus šesti posledních alb, na kterých se společně podíleli Jean Van Hamme a Grzegorz Rosiński, je tvořen převážně samostatnými příběhy, kterými se jako červená nit táhne motiv návratu domů. Na kombinaci žánrů si už čtenář zvykl, přesto pořád autoři překvapují dalšími nápady, jimiž sérii okořeňují, přičemž jim často z nostalgie odpustíte kopance, které byste jiným omlátili o hlavu. Zkrátka srdcovka.

Ku komentáru predomnou, ktorý vystihol všetko podstatné, dodám len, že Thorgala nemožno vnímať samostatne po dieloch. Nejde len o priamu prepojenosť mnohých dielov, ale o kontext celej série. Aj v samostatných dieloch nájdete narážky na veci minulé či úkon/myšlienku, ktoré dávajú zmysel len v súvislosti s dejom predošlým. Možno to tak autori nezamýšľali - zo začiatku určite nie, no tak im to nejak postupne vyšlo. A tak to vychádza aj mne. Preto som rád, že vydavateľstvo Egmont začalo vydávať Thorgala formou omnibusov. Jediná vec, čo tu kazí dojem, je redakcia textu. Že občas vypadne písmenko - no, budiž. Ale, že vypadne celé slovo a niekoľkokrát, to už je na šíp do levé půlky ;))