Já jsem se do této knihy neměla vůbec pouštět, nejsem věřící a k náboženství zaujímám relativně kritický pohled. Navzdory tomu jsem se rozhodla, že si přečtu knihu, která vyzdvihuje padlé hrdiny náboženství. Zprvu chci říct několik věcí, než přejdu k objektivnímu hodnocení této knihy. Jsem přesvědčena o tom, že mučednický post je velmi oblíbeným symbolem jakékoli ideologie, jelikož vylepšuje obraz veřejného mínění. Každé náboženství funguje na klasických principech jakékoli ideologie. Je vystavěno na nějakém základu, který má silný motiv a na počátku proběhl nějaký krvavý převrat. Víceméně se stačí podívat na dokumenty, které vysvětlují principy sektářství, což ve své podstatě každá víra byla. V momentě, kdy lidská bytost povýší duševní existenci nad fyzickou - a je tomu tak pouze díky víře, je jednoduché nalézt argument téměř pro jakýkoli čin. Není tomu jinak ani v historii křesťanství, kdy pojem "kruciáty" souvisí s Vatikánem stejně těsně, jako pojem "pálení čarodějnic". Nehledě na fakt, že svým vlivem a bohatstvím ovlivnilo náboženství kulturu po celém světě, není ani náhodou, že ve stejné míře se v jeho jménu děla ta nejhorší zvěrstva. Jsem tedy přesvědčena, že učinit hrdinský krok je vždy otázka víry, víry v to, že existuje něco většího než jsme my. Pakliže ale najdeme tuto víru jinde, než ve víře v posmrtný život, nabývá náš hrdinský čin většího významu. Míním tím především ty hrdiny, kteří činili hrdinské kroky primárně z nesobeckého hlediska, kdy byli schopni absolutně eliminovat vlastní ego ve prospěch někoho jiného. Dokonalým příkladem je Milada Horáková, kterou já osobně považuji za největšího mučedníka v naší historii. Tuto knihu velmi poškozuje fakt, že je zaměřená na mučedníky z kruhu náboženského. Je velice nekritická a neobjektivní. Funguje na klasické potřebě vystavět kult osobnosti a na základě klasického vzorce dosazovat jiná jména a jiné okolnosti, základ ale zůstává stejný. V závěru, dle mého názoru, nezáleží na víře člověka ale vždy na jeho charakteru.