V poslední době jsem přečetla několik knih, které řadím do žánru soukromě nazývaného "pokleslá literatura", a potřebovala jsem nutně nějakou intelektuální vzpruhu. S kým jiným, než s Salmanem Rushdiem? Po přečtení prvního odstavce jsem se začala usmívat. Občas si z některých knih vypíšu větu, která se autorovi povedla. U Rushdieho knih bych musela opisovat třetinu knihy. Vždycky mě dostane tím, o jak inteligentního člověka s neskutečným přehledem o současných i historických společenských a kulturních událostech se jedná. A jeho umění psát je prostě darem od boha, osudu - jak je libo. Škoda, že nezvládnu víc než jednu jeho knihu cca za rok, protože čtení vyžaduje soustředění, kterého se mi večer prostě nedostává. Román oplývá mnoha vrstvami, magickými prvky (které miluju!), odkazy na problémy současné západní společnosti, řeší se zde problematika přistěhovalců a rasismu atd. - vše zachyceno nádherným květnatým jazykem. Klaním se, tleskám a doufám, že pan Rushdie se dožije nejméně sta let a všichni ti, kteří se mu snaží ublížit pod zástěrkou propagace toho absurdního, omezeného a omezujícího náboženství, ať shoří v (jejich vlastím) pekle!!!

Nový román Salmana Rushdieho Quijote mě velmi bavil, což jsem moc rád, protože několik posledních autorových děl mě příliš nenadchlo... Je vtipný i vážný, trochu ujetý a absurdní, čtivý, s originálními postavami a bohatým propleteným mnohovrstevnatým dějem; a řeší se zde témata jako populární kultura a televize, sláva, láska v mnoha podobách, rasismus, závislost na opiátech a obchod s nimi, vztahy v rodině a především mezi sourozenci, odpuštění, víra v blížící se konec světa, psaní knihy... Nakonec mě víc baví postavy vedlejší než ta titulní, což je bývalý obchodní cestující, který putuje Amerikou za svým idolem, televizní hvězdou, do které se zamiloval a píše jí dopisy pod jménem Quijote, a to ve společnosti svého velmi zvláštního syna jménem Sancho. Těch literárních či filmových narážek je ale v románu mnohem víc, třeba kapitola, v níž se lidi mění v mastodonty, je variací na Ionescovu hru Nosorožec. A nechybí ani zápletka špionská jak z nějakého thrilleru apod. Je to takový kaleidoskop žánrů a motivů, který překvapivě funguje a baví a má mnoho vážných podtónů. A Rushdie tady na uzdě udržel i svůj jindy květnatý styl a jazykovou ekvilibristiku, což je dobře. "Televize zničila myšlení celé Americe..." "...možná nejpřesněji se dá dnešní skutečný život popsat prostřednictvím surreálna, nebo dokonce absurdity." "Kyberválka je útok lží na pravdu. Je to znečištění skutečného neskutečným, faktů fikcí. Je to nahlodávání a rozkládání empirického intelektu a jeho nahrazení donekonečna potvrzovanými starými předsudky."