Nemám rád Kurta Busieka jako scénáristu. Četl jsem několik věcí, ke kterým psal scénář, a nesedl mi styl, jakým Busiek píše. Jeho tvorba spočívá v tomto, že zná všechno do detailů a na maličkostech, které zná on a asi dalších dvacet lidí na planetě, tvoří příběhy. Příběhy, jež jsou ukecané a pokud neznáte kontext, tak jsou ve velkém případě nudné a těžko si k nim čtenář vytváří vztah. A pak je tu tato komiksová kniha, pro kterou je tento styl vyprávění jako stvořený. Busiek zde může do příběhů dávat různé drobnosti a detaily a my jako čtenáři to tentokrát nevnímáme jako překážku, ale jako něco, co dělá daný svět uvěřitelnějším. Navíc tentokrát je příběh vyprávěn z pohledu obyčejného člověka a ne superhrdiny. Busiek výborně pochopil, co může svými příběhy říci, a skvěle se mu to podařilo napsat. Komiks má vynikající myšlenky a díky tomu máme úplně nový pohled na superhrdiny. Hodně pomohlo, že největší komiksové události (myšleno v době, kdy vycházely dané komiksy a kdy se odehrává náš příběh, proto se bavíme o letech 1963-1965) vnímáme z pohledu obyčejného člověka, který je fascinovaný tím, co superhrdinové představují. Naštěstí Phil Sheldon není dokonalý hrdina takže občas má strach, občas se nechá strhnout davem, nebo dělá věci, které mu ničí rodinný život. A právě na základě jeho poznatku, chyb a zkušeností můžeme na příběhy koukat z jiného úhlu. Hlavní hrdina, nám nastavuje zrcadla, ukazuje lidskou nevděčnost, strach, pokrytectví či pomíjivost. Komiksová kniha je rozdělena na šest části, prolog knihy 1-4 epilog. A zde musím smeknout, protože Busiek měl na výběr ze stovek příběhů, které mohl použít, a nakonec se mu podařilo vybrat velmi silné příběhy, na kterých mohl prezentovat to, jak vnímáme superhrdiny. Co pro nás znamená, když bojují za záchranu obyčejných lidí nebo rovnou celé planety, případně jaké to je, když hrdina selže a někdo mu umře pod rukami. Každá z knih je hodně silná a dokáže velmi dobře prodat hlavní myšlenku. A pokud dané příběhy znáte, tak je budete prožívat ještě silněji. Miluji kresbu od Alexe Rosse. Alex Ross tvoří velmi realistickou kresbu, díky které celé dílo působí ještě více uvěřitelně. Navíc je to celé v retro stylizaci, takže kostýmy superhrdinů působí lehce brakově, ale tím Ross skládá poctu původním komiksům. Ross si vyhrál s kresbou, s detaily a hlavně barvami. Na každou stránku se dá koukat jako na mistrovské dílo. A když pak přijdou jednostránkové nebo dvoustránkové kresby s minimem textu, tak je radost na to koukat a všímat si té úžasné propracovanosti. Jelikož je příběh hodně civilní, tak o to více mi k příběhu seděla tato realistická kresba. Alex Ross je v tomto ohledu génius. Toto vydání Legend Marvel obsahuje spoustu bonusů. Ať už jde o samotný epilog příběhu, nebo předmluvu od samotného Stana Lee. Nicméně největší porce bonusů je věnovaná hlavnímu kreslíři Alexi Rossovi. Najdeme zde spoustu obálek k té komiksové knize, kresby, náčrty, práce na stránkách. A pak nám sám Ross popíše vznik jednotlivých momentů, a jakým způsobem zapojil kamarády a své rodiče. Tyhle bonusy jsou velmi příjemné doplnění kvalitní komiksové knihy. Jsem moc rád, že CREW tuto komiksovou knihu zařadil do série Legendy Marvel, protože tam jednoznačně patří. Zázraky: Marvels mají zajímavý příběh a taky přesah. Tohle není čtení pro puberťáky, tohle je dospělý komiks. Sice v něm není nahota a ani násilí, ale to, co říká, má opravdu daleko k šestákovým dobrodružstvím, které dost často přináší mainstreamové komiksy. Takže pokud máte rádi chytré a zajímavé komiksy, tak tohle je pro Vás jasná volba.

V první řadě si musíme posvítit na „slona v místnosti“ – bohužel se stalo, že v tomto vydání chybí jedna stránka, místo níž se zhruba v prostředku knihy zopakuje jiná strana z úvodní části. Je ta fail a nakladatelství Crew se tím nijak netají. Proto byly všechny výtisky staženy z prodeje a celý komiks se vytiskne znovu. Kdo už jej v mezičase stihl pořídit, nemusí zoufat, s Crwí spřízněná knihkupectví nabídnou výměnu za nový výtisk. Proto tenhle fakt do hodnocení nezapočítávám, navíc se naštěstí nejedná o nic dějově zásadního. Zázraky jsou přesně tím typem mistrovského díla, které musí patřit do jakékoliv „definitivní“ edice Marvelu. Co ještě říct ke kresbě Alexe Rosse? Jaké nové superlativy přidat? Jeho máma byla módní návrhářka a myslím, že se to mohlo promítnout do způsobu, jakým vykresluje látku hrdinských kostýmů. Nejsou to žádné upnuté spandexy nebo moderní prodyšné materiály. Kdepak, krásně tam vidíte ohyby látky a úplně cítíte, jaké to musí být na dotyk. Ostatně u každého obrázku by se člověk mohl zastavit a dlouze obdivovat jak celek, tak nejrůznější drobnosti. Příběh se odehrává v rozmezí 40.–70. let, takže si užijete snové americké retro, designy starých automobilů, reklam, interiérů. Pastva pro oči. A co teprve malba samotných postav! Když poprvé vzplane Human Torch, tak z něj krom žárů sálá i cosi nelidského, děsivého. Těžko se to popisuje, ale podobný pocit jsem měl i z Galactuse. Ten také vypadá jako člověk, ale zároveň nás ve všem přesahuje. Veškeré naše problémy, dovednosti, obavy i touhy jsou v porovnání s těmito bytostmi nicotné. Proto obyčejným obyvatelům světa Zázraků nezbývá než doufat, že se jednoho dne nestanou položkou na pamětní desce, připomínající počet obětí nějaké katastrofy vyvolané půtkami mezi supersilnými hrdiny a záporáky. Což je příčinou mnoha společenských pnutí. Lidé Zázraky napřed oslavují, pak se jich děsí. Jednou jim přijdou cool, ale jakmile se něco pokazí, považují je za zrůdy, které se musí vyhubit. Strach vede k výbuchům násilí, nevděku, nespravedlnostem. My to vše sledujeme zrakem obyčejného fotoreportéra, muže bez nadpřirozených schopností, od jeho mládí až do stáří. A díky němu vidíme, jaké reálné dopady všechny ty slavné události, které známe z komiksů, měly. Scenárista Kurt Busiek odvedl fantastickou práci, neustále čtenáři pokládá otázky, na něž existují jen složité odpovědi. Zajišťuje tím, že jsme do děje po celou dobu naplno ponořeni. Tahle kniha je zkrátka zážitek, který si každý, kdo to myslí s komiksy vážně, musí aspoň jednou dopřát. PS: Nový epilog z roku 2019 klasický příběh perfektně doplňuje. Má 16 stran, takže nejde o žádný dodatek z povinnosti. Co se týče bonusové přílohy, ta mi poslední dobou u řady komiksů přijde spíš zbytečná. Většinou se jedná o scénář toho, co už jsme četli, nebo zdlouhavé pasáže, kde se tvůrci plácají po zádech, jací jsou géniové. U Zázraků mě ale bonusy bavily tak moc, jako samotná kniha. Najdete v nich spoustu nádherných neviděných kreseb, skic a návrhů.