Mám hodně moc rád scénáře od Jepha Loeba. Četl jsem od něho dost věcí a všechno mi výborně sedlo. Loeb umí udělat velkolepý akční thriller Ticho, parádní temnou detektivku Dlouhý Halloween a Temné vítězství, nebo romantický příběh s tragickým koncem Spider-Man: Smutek. Skvělé zvládá dělat velké mainstreamové komiksy, ale nemá nejmenší problém udělat i civilnější příběhy, které stojí na postavách. A to je případ tohoto komiksu. Velmi se mi líbí na komiksu Superman: V každé roční době to, že Loeba nezajímá akční stránka a vlastně ho moc ani nezajímá samotný Superman. Reálně se mnohem více soustředí na samotného Clarka než na Supermana. Loeba zajímá, co Superman představuje pro konkrétní postavy, a jak ho ty dané postavy vnímají. A tohle je z mého pohledu hodně osvěžující prvek, jelikož Clark/Superman je sice hlavní postava, kolem kterého se příběh točí, ale zároveň vše podstatné a důležité se dozvídáme z úst někoho jiného. Loeb nám předvádí netradiční pohled na Muže z oceli, a já jsem mu to sežral i s navijákem, jelikož Loeb perfektně pochopil v čem spočívá největší síla Supermana. Není to jeho super síla, není to jeho nezranitelnost, je to jeho lidskost, a víra, že na světě jsou dobří lidé, kteří jednají z nesobeckých důvodů, protože chtějí pomáhat. Když nebudu počítat pár krátkých příběhů na konci, tak je komiks rozdělený na čtyři části. Každá část je pojmenována podle ročního období. Máme zde čtyři různé vypravěče dva muže a dvě ženy. A jak už jsem naznačil v textu, ani jeden z vypravěčů není Superman. Samotné roční období zde působí i jako jistá metafora, jak vnímat to, co Clark zrovna prožívá. Nechci o tom psát mnoho, jelikož mi to přišlo ze strany Loeba dost fikané. Nicméně o to více jsem si to užil a líbilo se mi, jak je to elegantní řešení. Miluji kresbu Tima Salea. Sale má hodně specifický styl kresby, který působí lehce retro, ale k tomuhle příběhu pasuje přesně a dodává mu nádhernou poetiku a kouzlo. Komiks má nádherné velké panely, úžasné dvojstránky, které nepotřebují text a dokáží vyprávět daný příběh obrazem. A pak samozřejmě jak je u Salea zvykem, nádherně nakreslené ženské postavy. Sale ženské protagonistky kreslí tak nádherným způsobem, že jsou vždy velmi svůdné, ale mají v sobě jistou křehkost a něžnost. Samotná kresba na mě osobně působí velmi příjemně a rád jsem si prohlížel panely do detailů, i přestože Sale někdy na detaily kašle a snaží se o co největší záběr panelu. Určitě musím zmínit úžasnou barevnou paletu, která opět působí krásnou retro stylizací. Díky tomu, že Sale v tomto komiksu nepoužívá tolik černé barvy, tak má komiks nádhernou barevnou paletu, která nechá vyniknout jiné barvy modrou, červenou, zelenou a žlutou. Nádherně nakreslený komiks. Je mi jasné, že tento komiks nebude pro všechny a ne každému sedne retro stylizace a způsob, jakým se Loeb rozhodl odvyprávět tento komiksový svazek. Nicméně, já jsem si komiks hodně užil, ocenil originálně pojatý příběh, nádhernou kresbu a samozřejmě to, jak je příběh civilní a dojemný. Pokud si chcete přečíst povedený komiks se Supermanem, který se netočí jen kolem akce a bitek, tak je Superman: V každé roční době pro Vás jasná volba.

Scenárista a ilustrátor v minulosti spolu robili Dlouhý Halloween a Temné vítězství. To hovorí za všetko. Ich poňatie inej DC legendy, Muža z oceli, je samozrejme diametrálne odlišné, keďže Superman proste nie je Batman (hoc na konci... veď uvidíte). Rovnaký však zostal ich prístup: aj Supermanov príbeh je umiestnený do retro časov zahalených závojom nostalgie a harmónie. Do starých dobrých dôb, ktoré v skutočnosť až také dobré neboli, ale nostalgia je sviňa. Je to výborne napísané, aj nakreslené, je to milé, dojemné, vtipné, proste úžasné. O čo menej je tu akcie, o to je to lepšie. Bonusy tu síce nie sú žiadne, ale dostatočnou náhradou je srdce trhajúci záverečný „dodatkový“ bonus o Clarkovom spolužiakovi.