Další z množství knih, které mi poměrně dlouho leží v knihovně. A další sborník. Tento se, poměrně očividně, zabývá problematikou dělby moci ve státě. Obsahuje celkem deset více či méně zajímavých příspěvků, které se tématu týkají. Měl-li bych úvodem sborník zhodnotit jako celek, netvrdil bych patrně, že je tím nejzajímavějším, co si ke čtení pořídit, obsahuje ale jistě podnětné úvahy, které vám jakousi potravu pro mozek nabídnou. Osobně jsem si ho vlastně dost užil. Kdybyste věděli, jak moc mi za poslední rok chybělo ústavní právo... Dělbu moci kniha pojímá ve třech pozicích. Jsou jimi 1) teoretické uchopení, 2) horizontála a 3) vertikála. Nejbohatší je část věnovaná horizontále – nikterak překvapivě, třebaže je pravdou, že je to asi nejlínější přístup. Časové aspekty dělby moci nejsou per se řešeny, zastavuje se u nich jenom Jan Kysela ve stručné poznámce prvého příspěvku. Teoretické uchopení nabízí Kysela. Kosař s Kadlecem a Šipulovou, trochu Göttinger. Jenom jmenovaná skupina autorů příspěvku Konec montesquieovské triády, věnuje se čistě teorii – zabývají se koncepcí čtvrté moci (jako více autorů v publikaci, ovšem tito tři na zdaleka nejdokonalejší a nejkomplexnější úrovni). Jejich příspěvek je neuvěřitelně zajímavý a propracovaný, osobně si myslím, že má nejvíce zajímavých podnětů z celé knihy. Osobně ovšem s jeho, skvělým!, obsahem nesouhlasím. Kysela se zabývá kontextem vzniku dělby moci v naší Ústavě, kterou v tomto smyslu analyzuje. Později se dostává k prezidentu Zemanovi a jeho idiotském výkonu své funkce, konkrétně se pozastavuje nad jeho vztahem ke jmenování ministrů. V tomto smyslu jeho příspěvek silně odráží jeho mediální výstupy. Prvá polovina jeví se mi poněkud banální, druhá zase nikterak osvětová – to je ale můj problém, neměl bych si jeho rozhovory pouště stále dokola... Göttingerův článek je snad zajímavý potud, pokud shrnuje dění kolem zrušení části volebního zákona v roce 2021, to je ovšem horizontální působení dělby moci. Dokud se drží teorie, je zastíněn oběma výše zmíněnými články, jelikož právě jejich témata obsahuje, ovšem v menším a nepříliš zajímavém provedení. Horizontála je pojata v dalších pěti článcích. Ty jde dělit na covidové a necovidové. Zkrátka, tři z nich řeší témata vzešlá z covidové krize. Sice je to článek Wintrův který se zabývá nouzovými stavy, Mikešův, kterému jde o ochranu práv právě za takových stavů (a zde je opět zastíněn Wintrem), poté Moravcův zabývající se prominutím daně, kteroužto nadílku nám připravila Alenka Schillerová. Všechny články jsou patrně zajímavé, ale jisté no, ne trauma, ale znechucení covidem mi brání je řádně docenit. Dále však obsahuje publikace článek Malířův o nejusticibilitě politických otázek, který je velice zajímavý (třebaže podobný a rozsáhlejší obsahuje i publikace Ústavní soud ČR: strážce ústavy nad politikou nebo v politice?, stále je však zajímavý,, zvláště v kontextu nového nálezu ÚS 30/23, vyhlášeného v tomto týdnu. Kokešův článek "Boj o moc" zase velice pěkně poukazuje na některé problémy našeho legislativního procesu, což za přečtení také rozhodně stojí. Posledním aspektem je vertikála o dvou článcích. Prvý je Balíkův, zaobírá se územní decentralizací. Pokud jde o mě, vůbec nic by se na tomto světě nestalo, kdyby nevznikl – snad bychom ušetřili papír. Nařkl-li jsem část Kyselova článku z banality, ten Balíkův je jeho kvintesencí. Z větší části se skládá z tabulek, které ukazují jistý problém ČR, který pak autor vlastně bez racionální argumentace bagatelizuje. Jemu se líbí, že máme 6000 obcí a proto je dobře, že je máme, třebaže jsme v tom podle jeho vlastních dat raritní a přitom se neukazuje, že by ostatní státy fungovaly méně dobře, než ten náš. Snad nejzajímavějším článek sborníku je mi ten kratičký poslední. Benákovo pojednání o duchovní samosprávě jako skutečně opomíjeném prvku samosprávy zájmové. Je to téma absolutně opomíjené (na což autor ostatně sám upozorňuje), což je veliká škoda. Tohle rozhodně stojí z přečtení.