Čtrnáct povídek. Čtrnáct odlišných příběhů. A čtrnáct děsivých věcí od mrtvých přes polomrtvé až po nemrtvé nebo hrůzné věci, které nás mohou potkat v běžném životě. A samozřejmě jako vždy jsou lepší a jsou i ty horší povídky. Mezi ty, co se mi líbily řadím Pitevní sál čtyři, Pán v černém obleku, Sestřičky z Elurie, Silniční virus míří na sever, 1408 a Jízda na střele. Ty (podle mě) méně povedené jsou: Vše, co miluješ, ztratí se v dáli, Smrt Jacka Hamiltona a Čtvrťák pro štěstí. ••• Ač má kniha přes 400 stran, čte se velmi dobře. Protože když povídku začnete, nejde jinak než ji dočíst. Většina má okolo 30 stránek, nejdelší má asi 60, takže jsou to fakt rychlovky. Mě kniha hrozně moc sedla a jsem z ní nadšená. Snad nemusím psát, že King je mistr svého oboru. Protože dokáže napsat tisíci stránkový román, ale i krátkou povídku, která vám dá ještě víc, než čekáte a dokáže vás vyděsit tak, že budete chodit na záchod s rozsvícenými světly. Povídky čtu jen od Kinga, protože na nich miluju právě tu jejich rozmanitost. Další co na něm miluju jsou jeho předmluvy a úvody k jeho knihám nebo povídkám, tak jako je to právě v této. Čtenář má pocit, že je King jeho starý známý a vypráví mu příběh.