„Já mám jedno velké přání, chtěl bych chytat za Spartu“ (Vlasta Burian 1891 – 1962) Údajně nakonec odchytal 78 zápasů. Přesný počet není znám, protože v roce 1934 při požáru tribuny shořel archiv. Někdy se ptám, zda je 130 let dlouhá doba nebo krátká. S porovnání s lidským životem je to doba krátká. Ale když se Spartou člověk žije celý život, je to doba dostačující. Ale nemyslete si, že jsem zaujat jen jedním klubem. Musím doznat, že jako Pražák fandím i Bohemce, Dukle nebo Viktorce. Jen ta Slávie mi nějak nejde přes nos. Je to také největší rival Sparty a tak Slávii fandím jen v Evropských pohárech. Jinak bych nebyl Čech. Ale zpět ke knize samotné. Citát: V prvním derby pražských S 29. března 1896 na Královské louce (Císařská) koučoval sparťany Václav Rudl (1874 - 1913) jako nehrající kapitán. Nejdřív jsem si myslel, že bude v této knize spousta fotografíí a málo psaní a . . . ono je to nakonec obráceně. Převažují fotografie tvůrců klubu a hlavně legendárních hráčů. Ale spíše v malém formátu a nezabírají moc místa. Ostatní je psaná dlouhá historie klubu. Vše co byste o Spartě, tvůrcích a hráčích měli vědět nejdete v této publikaci. Hned na úvod si můžete prohlédnout znak Sparty, tak, jak se vyvíjel po těch 130 let. Bohužel u posledního znaku můžeme zaznamenat jen tři zlaté hvězdy. A já doufám, že brzy bude čtvrtá. Pro upřesnění, kdo neví o čem píšu: Jedna hvězda je za deset vítězství v České lize. Malá ochutnávka: Žádný český fotbalový klub nedosáhl tolika úspěchů jako Sparta. Se 36 ligovými tituly vládne historickým tabulkám nejvyšší soutěže, osmkrát vyhrála Československý pohár a jedenadvacetkrát Český. Úspěšná byla i v předválečném Poháru dobročinnosti nebo meziválečném Středočeském poháru . . . Za svoji 130 let trvající historii, z níž 105 let sídlí na Letné na stejném místě, zažila velké okamžiky . . . tak nahlédněte do její bohaté historie. Ani nemá snad smysl se rozepisovat, kdo je kdo a o kom všem si zde můžete přečíst. Tyto informace by byly jen opisováním z této úžasné výroční knihy. Tak snad jen osobní názor alá Terva – Jako nejlepšího hráče Sparty, a teď se hooligans moc nenas . . partujte, je pro mě prostě a jistě David Lafata. Nemyslím ze vší té dlouhé historie, ale z té mé životní pouti se Spartou. Samozřejmě bych mohl vyjmenovat dalších deset - dvacet oblíbených, ale Lafata mě v paměti utkvěl nejvíc. Kanonýr České ligy dal 198 góóólů. V této knize si o něm můžete přečíst poutavý článek s názvem „Dvakrát pět a šest korunek“ Citát: Za nejhezčí gól považuji nůžky Jablonci v srpnu 2014 (David Lafata (1981) A co dodat na konec? Inu, bylo nebylo . . . a Sparta bude furt. Kniha je nadupaná informacemi, ano, spousta z nich jsou statistiky, ale najdete tu i životní perličky, rozhodování hráčů, trenérů i výkonných prezidentů, předsedů a majitelů. Dostatek informací a věřte, že za těch 130 let je toho požehnaně. A tak končím se psaním a přeju Spartě k těm 36 titulům mnoho dalších a nejen ligových, ale i pohárových. SPATRA DOTOHO!!!!!! Citát: . . . tu nit nesmyslně přetrhlo samo vedení, když spáchalo největší trenérský omyl v historii klubu. Přivedlo z Brna Jána Zachara. „Tak ten si tady titul nepřipíše,“ pravil údajně po pár dnech Jan Berger. (Vladimír Táborský 1944)

V rozjitřené atmosféře restaurace Demínka zazněl najednou Horejcův hlas: Nechť náš klub změní své dosavadní označení a nově se zove Athletic Club Sparta .... A tady začíná tato publikace, která shrnuje 130 let Sparty Praha. Ze začátku stručně sepsaná historie a nejslavnější okamžiky klubu, poté seznam 130 nejvýznamnějších hráčů, z nichž někteří se stali legendami ať to byl Káďa Pešek, Antonín Hojer, Andrej Kvašňák, Václav Mašek, Jan Berger , Ivan Hašek a za mě i Jozef Chovanec, Jirka Novotný či Petr Kouba. Je chvályhodné, že se nezapomíná i na předsedy klubu, trenéry, ale i lékaře či legendární maséry typu Tomáše Stránského či Edy Poustky. Též je zde zmínka o ženském fotbale, který i pro mě neodmyslitelně ke Spartě patří. Na závěr shrnuty roky, ve kterých klub získal titul spolu s tehdejšími sestavami a statistiky v evropských pohárech. Jak v předmluvě píše Jirka Novotný, je těžké vybrat 130 hráčů, kteří se nejvíce proslavili, ovšem zařadit sem bezcharakterního člověka, který před pár lety v západních Strašnicích v Edenu křičel "smrt Spartě" a bil se v sešívaný dres nebo hráče Jana Kollera či Petra Čecha, kteří byli skvělými hráči v zahraničních klubech, ale ve Spartě byli minimální období. A nepřijde mi to fér vůči chybějícím hráčům, kteří podle mě měli opravdu Spartu v srdci a to třeba Jan Sopko, Milan Fukal či Roman Bednář. Ale chápu, že každý výběr je subjektivní. Přesto moc hezká publikace a díky za ní