Knížka, která vábí svou vydařenou obálkou, není taková i uvnitř. Námět byl docela originální, 2 dějové linie mi vždy vyhovují. V tomto případě, mě více bavila ta z minulosti. Celkově je, ale příběh o všem a ničem. Není čtivý, což je škoda. Mnohem lepší je třeba Dívka, již si tu zanechal...

Nebylo to špatné: čtivé, s mnoha (nakousnutými) tématy minulosti a současnosti. Potenciální předmět dědictví, sbírka obrazů odkázaná v závěti židovskou rodinou v současnosti jen rozehraje mnoho strun z doby předválečné, válečné a poválečné. Je jasné, že se jedná o díla konfiskovaná nacisty před odsunem židů do koncentráků, takže toto téma se musí v knize objevit, stejně jako vývoj situace pro židovský pár v Berlíně, útěky dalších členů rodiny a jejich návrat zpět po válce, který nakonec vedl k opětovnému exilu do zámoří už natrvalo. Hlavní téma jsou ale rodinné vazby, poněkud netradiční, a nechuť odpovídat na mnohé otázky právě z rodinné minulosti. Ale také neznalost některých faktů, zejména když se jednalo o děti, které byly z pochopitelných důvodů drženy co nejdál od tehdejších nepříjemností. Tady jsou to především ženy několika generací, velmi neústupné, tvrdohlavé, nepoučitelné. Poslední mladá doktorandka se také musí popsovat se svým životem, nakonec učiní několik zásadních rozhodnutí a slibuje si nový začátek. Konec je takový neslaný nemastný, poněkud sluníčkový, proto nedávám plný počet. Jinak to byla kniha opravdu originální, nezvykle uchopená témata nepříjemné německé minulosti zprostředkovaná německou autorkou nové generace.