Xenomorf je bezpečný jedině tehdy, když se z něj stane hromádka popela. Páni, tohle smrdí podrazem. O co více jsem se na tuto knihu, tento příběh, těšil o to více jsem byl zklamán. Hlavní hrdinka Jenette Vasquezová je tady totiž jen na šedesáti stranách. Její život pravděpodobně za celou knihu vůbec nestál. Alespoň jsem to tak pochopil. Na cca šedesáté straně je scéna z filmu Vetřelci 1986, kde si roli Vasquezové zahrála Janette Goldsteinová. A kdo film viděl ví co znamenají slova : ty jsi byl vždycky blbec Gormane. Jenette Goldsteinová se na konkurs pro Vasquezovou přihlásila v domnění, že film Vetřeleci je o emigrantech z Mexika. No a tuto chybnou myšlenku si vybrala paní spisovatelka Castrová a napsala o rodině Vasquezové obsáhlý román o nespravedlivém životě mexických přistěhovalců a jejich dětech v roce 2171! Malá ochutnávka: Jenette Vasquezová. A ty? Mark Drake. Dík, že mi pomůžeš. Je to bída, když tu člověk nikoho nezná a neví, komu věřit. To kurva je, souhlasila. Jestli nám to půjde, můžeme spolu cvičit pravidelně. Super, řekl znova. Jizva v koutku oka se mu zvrásnila, když se usmál. Jenette uvažovala, z jaké bitky si ji asi odnesl. Ale na tom nezáleželo . . . tohle jí skutečně stačilo. Pokud se mě ptáte, zda jsou vůbec v této knize Vetřelci, tak odpovídám ano, ale až asi na posledních šedesáti stranách. Jinak vše před tím je jen o utlačování, respektu, krásných mexických a černošských svalovcích, o dobrém jídle a o tom, jaký jsou běloši z Weyland Yutany svině. Tak že se paní Castrové podařilo mi příběh postav v této knize totálně posr . . . znechutil. Nakonec se stalo to, co se vlastně ode mně dalo očekávat. Fandil jsem La Reině, což byla jedna z Vetřelčích královen na planetě Olinka. Tý královny mě bylo strašně líto a chtěl jsem, aby všechny ty lidi pozabíjela, včetně všech mexickej přistěhovalců i z jejich dětma. Ne každý má stejné cíle. Toto je zatím nejhorší kniha v sérii Vetřelci a je mi strašně líto Jenette Vasquezové, protože její odkaz se totálně ztratil v absolutním nepochopení všech příběhů Aliens vs. Predator´s Citát: Proč se v životě omezovat, když všechny čeká smrt.

Po prvních 20 stranách jsem to chtěla odložit, ale byla jsem zvědavá, jestli druhá půlka bude stejně špatná, jako první. No, nebudu vás napínat, byla. Chtěla jsem tu napsat obsáhlou esej o podprůměrném příběhu, schematických postavách a dialozích, u kterých se čtenářovi křiví i palce u nohou (čteno v originále, takže překladem to není), ale všechno podstatné už tu bylo řečeno, tak si nebudu plýtvat písmenka. Jen jedna věc, mohl by mi někdo vysvětlit, proč na konci 22. století všichni poslouchají akorát Hendrixe, Metallicu a čtou 50 odstínů šedi? (nekecám!) Kromě toho, že mě to pocitově vytrhovalo z už tak dost špatně napsané sci-fi (kde všichni řešej problémy prudce aktuální v současné době), zanechává to dojem, že se v příštích 150 letech v oblasti vědy, politiky a kultury nestane vůbec nic zapamatováníhodného. Nejspíš všechno umění začne psát umělá inteligence. Což je něco, o čem bych si ráda přečetla, narozdíl tadyhle od Vazquezové. Závěrem: Nečtěte to. Dvojnásob to platí pro fanoušky cameronových Vetřelců. Jediné plus je, že samotná J. Vazquez se v knížce objevuje tak málo, že si ji nestihnete znechutit.