Dark fantasy
Za zakladatelku dark fantasy bývá obecně považována Gertrude Barrows Bennett, která má na svědomí několik populárních románů, novel a povídkových sbírek. Termín dark fantasy ovšem údajně poprvé použili Charles L. Grant a Karl Edward Wagner. Každý z nich však definoval tuto odnož fantasy trochu jinak – zatímco u prvního z nich převažovaly prvky hororu, v druhém případě to byly spíše fantastické elementy.
Které knihy tedy do žánru dark fantasy spadají? Kromě klasických děl, jako je Dracula z pera Brama Stokera, jsou to třeba knihy Anne Riceové. Ta má na svědomí populární sérii Upíří kroniky o osudech upíra Lestata a cyklus s názvem Hodina čarodějnic, jenž popisuje historii kouzelnického rodu z Mayfairu. Zajímavá je poté i série Neila Gaimana s názvem Sandman.
Mezi oblíbené dark fantasy knihy se řadí i romány z pera americké spisovatelky Anne Bishopové. Tu si čtenáři oblíbili především díky trilogii s názvem Černé drahokamy, která obsahuje knihy Dcera čisté krve, Dědička stínů a Královna temnoty. Velké popularity dosáhla i série Válka Červené královny, kterou vytvořil Mark Lawrence. Sem se řadí tituly Princ bláznů, Lhářův klíč a Osheimské kolo.
Termín dark fantasy se někdy používá také jako onačení pro díla autorů, kteří jsou primárně spojováni s hororovým žánrem. Nejlepším příkladem je zde Stephen King a jeho fantasy série s názvem Temná věž, kam patří knihy Pistolník, Tři vyvolení, Pustiny, Čaroděj a sklo, Vlci z Cally, Zpěv Susannah, Temná věž a Závan klíčovou dírkou.
Jako dark fantasy (častěji však epická fantasy) se někdy označuje třeba i série Malazská kniha padlých, kterou má na svědomí Steven Erikson. Zároveň sem patří i jeho Charkanaská trilogie, která prozatím obsahuje knihy Stvoření temnoty a Pád světla.
Co se týče zajímavých trilogií, někteří čtenáři mezi dark fantasy řadí také sérii Jaye Kristoffa, kde hlavní roli hraje nájemná vražedkyně Mia Corverová. Tu najdete v románech Nikdynoc, Boží hrob a Rozetmění. Podobně je na tom i série Paula Hoffmana, jež přináší příběh o životě a hledání víry ve světě, který postihla katastrofa. Obsahuje knihy Levá ruka Boží, Čtyři poslední věci a Tlukot křídel smrti.
Spojení hororových a fantastických prvků je typické také pro některé tituly japonské mangy. Skvělým příkladem je třeba série Tokijský ghúl, kterou v letech 2011 až 2014 vytvořil Sui Išida.